41 C 138/2021-18 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že s žalovaným dne [datum] sepsali dlužní úpis, dle něhož žalobce poskytl žalovanému peněžní hotovost ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal žalobci tuto hotovost do [datum] splatit. Žalovaný však dlužnou částku ve stanovené lhůtě splatnosti žalobci nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobci proto nezbylo než svůj nárok uplatnit před soudem a vedle jistiny požadovat také úrok z prodlení v zákonné výši a náhradu nákladů řízení. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalovaný s žalobcem sepsali dne [datum] dlužní úpis s úředně ověřenými podpisy, dle něhož žalobce zapůjčil žalovanému částku [částka] v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit do [datum]. Dlužní úpis byl posléze oběma účastníky upraven tak, že žalobce zapůjčil žalovanému celkem částku ve výši [částka] v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit do [datum]. Žalovaný byl následně dne [datum] právním zástupcem žalobce předžalobně vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum]. Žalovaný však na svůj dluh v celkové výši [částka] ničeho neuhradil. 5. Soud věc posoudil podle § 2390 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o zápůjčce. 6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., kterou písemně stvrdili dlužním úpisem ze dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobce zapůjčil žalovanému částku ve výši [částka] v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit nejpozději do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný svému závazku nedostál, a ani na základě předžalobní výzvy žalobci zapůjčenou částku nevrátil, je v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalovanému podle § 1970 o. z. uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum], tj. ode dne následujícího po datu splatnosti dle dlužního úpisu, do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšnému žalobci v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobce sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava a převzetí zastoupení, sepis podání ve věci samé a sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) dle § 7 bod 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.