10 C 60/2022-35 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 6 209 Kč s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřely dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta dne [datum] částka 5 000 Kč. Žalovaná se touto smlouvou zavázala splatit úvěr do 30 dnů od poskytnutí, tedy do dne [datum]. Žalovaná uhradila dne [datum] částku ve výši 1 Kč, čímž si v souladu se smlouvou prodloužila splatnost úvěru o 30 dní. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně požaduje po žalované částku ve výši 6 209 Kč, sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 4 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti tzv.„ korunkovým odkladem“ ve výši 495 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvních pokut ve výši 150 Kč. Dále žalobkyně po žalované požaduje příslušenství, které představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 58,69 Kč, a zákonný úrok z prodlení z částky 6 209 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes opakované výzvy. 2. Na výzvu soudu se žalobkyně v podání ze dne [datum] vyjádřila ke svému postupu při posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně uvedla, že důsledně zjišťovala kreditní skóre žalované, kdy byla posouzena její příjmová i výdajová stránka a byl využit statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazku ze strany klienta. Dále žalobkyně provedla lustraci žalované v dostupných registrech ([příjmení], [příjmení] a [anonymizováno]). Žalobkyně od žalované vyžádala potvrzení o výši pracovního příjmu za posledních 12 měsíců. 3. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. 4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) i z provedených listinných důkazů (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 6. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč, a to na č. účtu [bankovní účet] (dne [datum]). Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku do 30 dnů ode dne poskytnutí, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč (úvěrovou smlouvou ze dne [datum]). Úhradou částky 1 Kč využila žalovaná tzv. korunkového odkladu, čímž prodloužila splatnost úvěru do dne [datum]. Poplatek za prodloužení splatnosti úvěru je žalobkyní účtován částkou 495 Kč (sazebníkem žalobkyně platným od [datum]). RPSN podle smlouvy činila 48,3 % (úvěrovou smlouvou ze dne [datum]). K tomu, jak žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, doložila [anonymizováno] o výši pracovního příjmu žalované ze dne [datum], dle kterého průměrný čistý měsíční příjem žalované za posledních 12 měsíců činí 25 600 Kč (potvrzením o výši pracovního příjmu ze dne [datum]). V den splatnosti žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila, čímž se dostala do prodlení. Žalovaná byla žalobkyní neúspěšně vyzvána k zaplacení dlužné částky (předžalobní výzvou ze dne [datum]). 7. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek [anonymizováno] dvora ze dne [datum] C - [číslo]). 12. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Žalobkyní požadované nároky mají smluvní povahu, jsou výslovně zachyceny ve smluvních ujednáních. Výši smluvní pokuty posoudil soud jako přiměřenou, a odpovídající spotřebitelské ochraně proti nepřiměřeným smluvním ujednáním. Úrok a poplatky představují cenu za úvěr a podávají se z hlavního smluvního textu. Byly tedy pro žalovanou snadno zjistitelné. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované řádně, kdy s ohledem na výši poskytnutého úvěru (5 000 Kč) a délku splácení úvěru žalovanou (2 měsíce) se zjištění průměrného čistého měsíčního příjmu žalované za posledních 12 měsíců a negativní lustrace žalované v registrech dlužníků jeví jako dostačující. [příjmení] [příjmení] [číslo] uvádí, že smyslem jejího zavedení byla prevence proti poskytování úvěrů těm, kteří by se dostali do platební neschopnosti, resp. by nebyli schopni sjednané závazky plnit. Dle názoru soudu byl účel směrnice naplněn. Soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni též zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, a to ode dne [datum] (jako 31. den po odeslání předžalobní výzvy žalobkyní). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. jako třídenní. 13. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění; doplnění žaloby ze dne [datum] nebylo soudem jako úkon uznáno, neboť řádný popis posouzení úvěruschopnosti žalované měl být uveden již v žalobě) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť právní zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 1 489 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.