10 C 69/2022-16 — Okresní soud Praha-západ

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního motorového vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], které nemělo ode dne [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně má proto právo podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, na příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou vozidlo bylo provozováno v rozporu se zákonem (nemělo uzavřené povinné ručení), výše příspěvku činí dle § 2 odst. 1 písm. l) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška ministerstva financí“), částku 93 Kč za jeden den. Na tomto nároku tedy žalobkyně uplatňuje 7 905 Kč za příslušný počet dní prodlení (celkem [anonymizováno] dní) tak, jak shora uvedeno, a náklady na upomínání a vymáhání ve výši 300 Kč. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. Z výpisu zjištěných údajů o vozidle a zjištěných údajů o povinných osobách, upomínek žalovanému k zaplacení zákonného příspěvku, výzvy k úhradě zákonného příspěvku a poštovních dodejek žalovanému bylo zjištěno, že žalovaný byl od [datum] vlastníkem a provozovatelem vozidla [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno]. Za období od [datum] do [datum] přitom nezaplatil nic na zákonném pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z výzvy k zaplacení dlužné částky soud zjistil, že žalovaný byl k zaplacení vyzván rovněž inkasní společností. Z předžalobní výzvy pak soud zjistil, že žalovaný byl právní zástupkyní žalobkyně vyzýván před podáním žaloby k uhrazení předmětné pohledávky. Soud věc posoudil podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále dle § 4 a § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a dle § 2 odst. 1 písm. i) a § 2a vyhlášky ministerstva financí. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu, pro jehož provoz nebylo sjednáno v období od [datum] do [datum] povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v uvedeném období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., který za 85 dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, v sazbě 93 Kč za jeden den podle § 2 odst. 1 písm. l) vyhlášky ministerstva financí činí celkem 7 905 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním tohoto nároku podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., kterou vyhláška ministerstva financí stanovuje dle § 2a fixní částkou 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svému závazku nedostál a ani na základě předžalobní výzvy svůj dluh ve výši 8 205 Kč neuhradil, je v prodlení. Na svou obranu přitom žalovaný neuvedl nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnil. Soud proto I. výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž žalobkyni vedle jistiny přiznal i příslušenství pohledávky spočívající v úroku z prodlení z částky 7 905 Kč, tj. dlužného příspěvku do garančního fondu nepojištěných, za období od [datum], tj. po uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky určené ve výzvě k úhradě ze dne [datum], do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a jednak z odměny advokátky, která byla tvořena částkou 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť právní zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátkyní této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 1 489 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.