13 C 32/2022-53 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobci podali dne [datum] žalobu, kterou se domáhali vyslovení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu na adrese [adresa žalobkyně]. Žalobci spolu s podanou žalobou neuhradili soudní poplatek. Usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 3.2.2022, č.j. 13 C 32/2022-45, byli žalobci vyzváni, aby společně a nerozdílně zaplatili soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 5 000 Kč, a to do 15 dnů od doručení usnesení. Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo žalobcům (do datové schránky zástupce žalobců) doručeno dne [datum]. Usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 17.3.2022, č.j. 13 C 32/2022-48, bylo řízení zastaveno, neboť žalobci nezaplatili soudní poplatek ze žaloby ve lhůtě stanovené usnesením č.j. 13 C 32/2022-45. 2. Žalobkyně b) podala dne [datum] proti uvedenému usnesení o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku odvolání a zároveň požádala o prominutí zmeškání lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku s odkazem na zákon č. 191/2020 Sb. Žalobkyně b) uvedla, že byla od [datum] nemocná (pozitivně testovaná na onemocnění Covid-19), následně onemocněly i její děti a do konce února 2022 byla v karanténě. Tato skutečnost zkomplikovala žalobkyni b) možnosti, jak si obstarat potřebné finanční prostředky pro úhradu soudního poplatku, a hotovost, kterou žalobkyně b) disponovala, musela žalobkyně b) použít na pomoc své rodině prchající z Ukrajiny z důvodu válečného stavu. Ve svém důsledku tak prodělání nemoci Covid-19 znemožnilo žalobkyni b) obstarat si potřebné peněžní prostředky pro úhradu soudního poplatku včas, žalobkyně b) proto s odkazem na zákon č. 191/2020 Sb. navrhla, aby soud ve smyslu uvedeného zákona rozhodl o prominutí zmeškání lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. 3. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, platí, že zmeškal-li účastník nebo jeho zástupce v občanském soudním řízení lhůtu k provedení úkonu z omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které účastníkovi nebo jeho zástupci znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle § 58 občanského soudního řádu i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje. 4. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 191/2020 Sb. o prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání zmeškaného úkonu a rozhodnutí o něm, s výjimkou opravných prostředků, kde o prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud prvního stupně. 5. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 191/2020 Sb. je návrh na prominutí zmeškání lhůty v občanském soudním řízení z důvodu podle odstavce 1 třeba podat do 15 dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření, z něhož plynulo omezení znemožňující nebo podstatně ztěžující učinění úkonu, a je třeba s ním spojit i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání návrhu podle věty první však neskončí dříve než 15 dnů po ukončení nebo zrušení nouzového stavu. 6. Výše uvedená právní úprava reaguje na mimořádná opatření, která byla v ČR přijata v souvislosti s epidemiologickou situací a uvedená ustanovení v návaznosti na případná omezení rozšiřují možnost soudu prominout zmeškání procesní zákonné lhůty z důvodů, které souvisejí s opatřeními reagujícími na epidemiologickou (koronavirovou) krizi. Smyslem citované právní úpravy, resp. obecně institutu prominutí zmeškání lhůty (obecně § 58 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), je zmírnění tvrdostí zákona v případech, kdy určitá okolnost (v daném případě vyplývající z epidemiologické situace, resp. přijatých opatření a omezení) účastníkovi řízení objektivně znemožní provedení procesního úkonu ve stanovené lhůtě. 7. V dané věci však dospěl soud k závěru, že návrhu žalobkyně b) nelze vyhovět, neboť citovaná právní úprava (resp. obecně institut prominutí zmeškání lhůty) na lhůtu k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu vůbec nedopadá. 8. Je pravdou, že podle shora citovaného ust. § 2 odst. 1 zák. č. 191/2020 Sb. lze podle tohoto zákona prominout zmeškání i těch lhůt, u nichž to občanský soudní řád vylučuje, tedy například i lhůt pro podání žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost (§ 235 odst. 1 o. s. ř.), pro dovolání (§ 240 odst. 2 o. s. ř.) a v rámci výkonu rozhodnutí (§ 254 odst. 2 o. s. ř.). Na lhůtu k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu však citovaná právní úprava vůbec nedopadá, jelikož na ní vůbec nelze aplikovat institut prominutí zmeškání lhůty (srov. i [příjmení], [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby ([příjmení] Covid), Komentář, Wolters Kluwer, dostupný v Systému ASPI, komentář k § 2). Je nutné zdůraznit, že právní úprava hovoří vždy o lhůtě k provedení (procesního) úkonu, avšak zaplacení soudního poplatku není vůbec úkonem, resp. procesním úkonem a logicky je tak i vyloučeno prominutí zmeškání lhůty k jeho provedení. K tomuto výkladu odkazuje soud na usnesení Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 29. 1.2020, sp.zn. 27 Cdo 2870/2019, podle kterého:„ Zaplacení soudního poplatku je zpravidla nutným předpokladem pro pokračování řízení po podání žaloby (odvolání, dovolání). Přestože (ne) zaplacení soudního poplatku má nesporně i procesněprávní důsledky, není (ne) zaplacení poplatku procesním úkonem; z tohoto důvodu nemůže být lhůta k jeho zaplacení podle § 9 odst. 1, 2 zákona lhůtou procesní ve smyslu § 55 o. s. ř.“. Z uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že výše uvedená zákonná ustanovení na lhůtu k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu vůbec nedopadají, a již tento závěr je tedy důvodem, proč nelze návrhu žalobkyně b) vyhovět, a soud proto návrh žalobkyně b) zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. 9. Nad rámec výše uvedeného je vhodné poukázat i na skutečnost, že návrh žalobkyně b) nebyl podán ani včas ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zák. č. 191/2020 Sb., kdy žalobkyně b) sama uvádí, že v karanténě z důvodu pozitivního testu na Covid-19 byla do konce února 2022, avšak odvolání a žádost o prominutí zmeškání lhůty podala až [datum]. I v případě, že by soudu účinná právní úprava umožňovala vůbec zvažovat, zda jsou dány důvody pro prominutí zmeškání lhůty, musel by soud konstatovat, že žalobkyně b) podala svůj návrh opožděně, neboť návrh byl podán až po cca měsíci od faktického odpadnutí překážky (od žalobkyní b) tvrzeného ukončení karantény), která by mohla účastníka v určitých jednáních omezovat. Ani při dalším zvažování by však soud nemohl dospět k závěru, že návrh žalobkyně b) je důvodný, a to zejména s ohledem na samotnou povahu jednání, které bylo ze strany žalobkyně b), navíc zastoupené advokátem, usnesením soudu s výzvou k zaplacení soudního poplatku vyžadováno. Zaplacení soudního poplatku neznamená pro účastníka řízení či jeho zástupce v podstatě žádnou časovou zátěž, nevyžaduje žádné zvláštní konání atp. Ke splnění výzvy soudu k zaplacení soudního poplatku, která byla doručena zástupci žalobkyně b), stačil příkaz žalobkyně b) k úhradě, kterou je v dnešní době možné učinit mnoha způsoby, prostředky, z jakéhokoli místa, v podstatě bez omezení. Žalobkyně b) tedy ani fakticky nebyla v době nařízené karantény omezena ve svém jednání, které by mělo směřovat k zadání platby soudního poplatku. Ani z tohoto čistě faktického hlediska tedy nelze s návrhem a argumenty žalobkyně b) souhlasit. Soud tedy po náležitém zvážení, a to jak ve smyslu citované právní úpravy, tak i s náležitým přihlédnutím ke konkrétním faktickým okolnostem dané věci, dospěl k závěru, že návrhu žalobkyně není možné vyhovět a rozhodl proto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.