13 C 71/2022-47 — Okresní soud Praha-západ

1. Manželé podali společný návrh na rozvod jejich manželství, které uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce]. Z manželství účastníků se narodila dosud nezletilá dcera. Postupem času se mezi manžely začaly objevovat neshody a rozdílné názory na společný život, které vyústily ve vzájemné odcizení. V současné době je manželství účastníků již pouze formálním svazkem, manželé více jak rok nesdílí společnou domácnost a obnovení manželského soužití nelze předpokládat. Manželé se dohodli na úpravě poměrů nezletilé dcery i na vypořádání svých majetkových poměrů. 2. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. 3. Z rodného listu soud zjistil, že se z manželství účastníků narodila dosud nezletilá dcera [jméno]. 4. Z listiny označené jako dohoda manželů na úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství ze dne [datum] soud zjistil, že manželé si tímto vypořádali veškerá vzájemná práva a povinnosti pro účely rozvodu. 5. Z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 2.6.2022, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že tímto byly upraveny poměry nezletilé dcery pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů. 6. Manželé učinili v průběhu řízení nesporným, že jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželé dále učinili nesporným, že společnou domácnost nesdílí déle než jeden rok a že příčinu rozvratu manželství spatřují ve vzájemném citovém odcizení. 7. Manželka při svém výslechu uvedla, že je státní občankou České republiky, jedná se o její první manželství a má středoškolské vzdělání s maturitou. Příčinu rozvratu manželství spatřuje manželka ve vzájemném citovém odcizení. 8. Manžel při svém výslechu uvedl, že je státním občanem [příjmení] [jméno], jedná se o jeho druhé manželství a má středoškolské vzdělání s maturitou. Příčinu rozvratu manželství spatřuje manžel ve vzájemném citovém odcizení. 9. Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle odstavce 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky k tomu, aby manželství účastníků bylo rozvedeno, jelikož je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. V řízení bylo zjištěno, že se manželství účastníků stalo již pouze formální svazkem, který neplnil žádnou ze svých funkcí. Účastníci zároveň shodně označili příčinu rozvratu jejich manželství, kterou je vzájemné citové odcizení. V tomto ohledu dospěl soud současně k názoru, že tvrzení účastníků o rozvratu jejich manželství a záměru dosáhnout rozvodu je pravdivé, neboť v tomto směru nevyvstaly soudu žádné pochybnosti. Z manželství se narodila dosud nezletilá dcera, jejíž poměry pro dobu po rozvodu manželství byly upraveny pravomocným rozhodnutím soudu. Příčinu rozvratu manželství účastníků spatřuje soud, obdobně jako účastníci, ve vzájemném citovém odcizení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť nedospěl k závěru, že by okolnosti případu odůvodňovaly, aby některému z účastníků byly náklady řízení nahrazeny. Oba účastníci se zároveň práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali.