3 C 109/2016-57 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal po žalovaném zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Tvrdil, že na základě této smlouvy poskytl žalovanému dne [datum] částku ve výši 21 000 Kč v hotovosti, kterou mu měl žalovaný vrátit do [datum]. Žalovaný nicméně dlužnou částku žalobci nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobci ničeho nedluží, neboť mezi ním a žalobcem byla uzavřena toliko ústní dohoda, na základě které již bylo vše splněno. Žalovaný nadto navrhl zamítnout žalobu z důvodu ukončení jeho insolvence a osvobození od dluhů, které mohly být přihlášeny do insolvenčního řízení. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení – žalovaného, dále mimo jiné rozhodl o tom, že se žalovaný osvobozuje od placení pohledávek věřitelům zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, placení pohledávek věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a placení pohledávek věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku a placení pohledávek ručitelům a jiným osobám, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu. 5. S ohledem na takto zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že podané žalobě nelze vyhovět, neboť s ohledem na shora citované rozhodnutí insolvenčního soudu se pohledávka žalobce za žalovaným, kterou bylo lze uplatnit v insolvenčním řízení přihláškou, stala naturální obligací, jíž nelze v rámci soudního řízení žalobci přiznat (k tomu viz též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). Z uvedeného důvodu soudu nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout. 6. O náhradě nákladů řízení soud ve II. výroku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější v této věci byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly a jejich náhradu ostatně ani výslovně nepožadoval.