3 C 122/2006-1095 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalovaná, tehdy v pozici žalobkyně, podala k Okresnímu soudu Praha-západ dne [datum] žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v k. ú. [obec] u [anonymizováno], jakož i k věcem movitým. Žalobce ke zdejšímu soudu podal dne [datum] žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, a to k dalším nemovitostem v k. ú. [obec] u [anonymizováno], přičemž o jeho podání bylo nejprve vedeno řízení sp. zn. 3 C 5094/2004. Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 12. 2007, č. j. 3 C 5094/2004-108, byly obě věci spojeny ke společnému projednání pod sp. zn. 3 C 122/2006. 2. Ve věci vypořádání spoluvlastnictví účastníků vydal Okresní soud Praha-západ ve spojeném řízení rozsudek ze dne 6. 6. 2018, č. j. 3 C 122/2006-594, který byl v odvolacím řízení změněn rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018, č. j. 28 Co 286/2018-813, tak, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., zemědělská usedlost, zapsanému na listu vlastnictví [číslo] k pozemkům p. [číslo] p. [číslo] zapsaným na listu vlastnictví [číslo] k pozemku [parcelní číslo], zapsanému na listu vlastnictví [číslo] na kterém stojí stavba bez č. p./č. e., jiná stavba, zapsaná na listu vlastnictví [číslo] ke stavbě bez č. p./č. e., jiná stavba stojící na pozemku p. č. st. [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] k pozemku p. [číslo] zapsanému na listu vlastnictví [číslo] k budově [adresa] zapsané na listu vlastnictví [číslo] stojící na p. č. st. 959, zapsané na listu vlastnictví [číslo] k budově [adresa] zapsané na listu vlastnictví [číslo] stojící na p. č. st. 955 zapsané na listu vlastnictví [číslo] na p. č. st. 957, zapsané na listu vlastnictví [číslo] vše v k. ú. [obec] u [anonymizováno] a obci [obec], vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Praha-západ, a dále též k 1celopalubkové chatě, k 10 chatám [jméno], k 21 chatám [příjmení] a k 1 chatě buňka nacházejícím se na pozemcích v areálu autokempu [obec] v k. ú. [obec] u [anonymizováno] a obci [obec]. Veškeré nemovité a movité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce (tehdy v pozici žalovaného) a současně mu byla uložena povinnost zaplatit žalované (tehdy v pozici žalobkyně) na vyrovnání jejího podílu částku 8 137 598,83 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku Krajského soudu v Praze. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce (tehdy v pozici žalovaného) v průběhu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví poukazoval na to, že investoval do budov [adresa] a [adresa], vyzval jej Krajský soud v Praze v průběhu odvolacího řízení, aby uvedl, zda toto své tvrzení míní jen jako obranu s tím, že žádá, aby nemovitosti byly přikázány jemu, nebo se domáhá započtení na vypořádací podíl, anebo se domáhá zaplacení určité částky vzájemným návrhem. Na to žalobce (v pozici žalovaného) reagoval tak, že soudu zaslal vzájemný návrh datovaný [datum] Krajský soud v Praze o vzájemném návrhu ve svém rozsudku č. j. 28 Co 286/2018-813 nerozhodoval a zavázal Okresní soud Praha-západ, u něhož byly investice neurčitě uplatněny, prostřednictvím odst. 45 svého rozsudku, aby o vzájemném návrhu rozhodl. Rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 286/2018-813 byl napaden dovoláním, které bylo odmítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu v [obec] ze dne 29. 6. 2021, č. j. 22 Cdo 1587/2021-1012, v němž dovolací soud mj. uvedl, že výrok soudního rozhodnutí, jímž je v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodováno o investicích, není z hlediska nabytí právní moci závislý na výrocích o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a naopak. Dovolací soud proto neshledal pochybení soudu odvolacího v tom, že o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků rozhodl a zavázal Okresní soud Praha-západ, který o vzájemném návrhu na vypořádání investic neprováděl dokazování a vůbec se jim nezabýval, aby se takovým vzájemným návrhem zabýval a rozhodl o něm. 4. Zdejší soud ve věci vzájemného návrhu nejprve rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 26. 2. 2020, č. j. 3 C 122/2006-943, který byl změněn rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2020, č. j. 28 Co 126/2020-968, tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Krajský soud v naposledy zmiňovaném rozsudku poznamenal, že žalobce (tehdy v postavení žalovaného) v průběhu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zmiňoval investice, kterými nemovité věci sám zhodnocoval od roku 2000, přičemž takové zmínky bylo možné nalézt v jeho podáních ze dnů [datum], [datum], [datum] a dalších. Pokud v odvolacím řízení na výzvu soudu předložil vzájemnou žalobu datovanou [datum], nejednalo se o nový návrh, nýbrž pouze o upřesnění dřívějšího vzájemného návrhu, který byl učiněn již v řízení před soudem prvního stupně. 5. Okresní soud Praha-západ se tedy v intencích shora citovaných závazných právních názorů Krajského soudu v Praze zabýval vzájemnou žalobou žalobce, jejíž základ spatřoval v podání ze dne [datum], kdy žalobce tvrdil, že do nemovitostí investuje a tyto zhodnocuje výlučně on, přičemž žalovaná tak nečiní od roku 2000. V podání ze dne [datum] žalobce navrhoval, aby budovy byly vypořádány podle stavu ke dni [datum], kdy došlo k zániku sdružení [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalobkyně], neboť následně do nemovitostí investoval, rekonstruoval je, vybudoval je a opravoval výlučně on. V podání ze dne [datum] poukazoval na to, že by měla být určena finanční částka, která byla poskytnuta na dostavbu budov [adresa] a [adresa], jejichž stavebníkem byl výlučně žalobce. Prostřednictvím podání ze dne [datum] tvrdil, že v roce 2000 byla budova [adresa] toliko hrubou stavbou a budova [adresa] byla zkolaudována až v roce 2007, přičemž obě byly stavěny z dřeva z lesa ve vlastnictví matky žalobce a částečně z daru od matky ve výši 500 000 Kč, pročež by měl znalec určit výši finanční investice každého z účastníků do stavby [adresa] a [adresa]. Obdobné opakoval ve svých podáních ze dnů [datum], [datum], jakož i v závěrečném návrhu datovaném [datum] či v odvolání z [datum] a v jeho doplnění z [datum], ve kterém poukazoval navíc na to, že budova [adresa] byla zkolaudována až v roce 2005, přičemž ji žalobce dokončoval ze svých finančních prostředků a z dřeva od matky. Na výzvu krajského soudu v průběhu odvolacího řízení žalobce v podání datovaném [datum] vyčíslil výši svých investic částkou 2 416 000 Kč, přičemž na základě znaleckých posudků tvrdil, že by mu žalovaná z titulu investic do budovy [adresa] měla uhradit částku 736 000 Kč a z titulu investic do budovy [adresa] částku 1 680 000 Kč. 6. V reakci na výzvu zdejšího soudu, aby specifikoval tvrzené vnosy, žalobce v podání ze dne [datum] uvedl, že účastníci ukončili společné podnikání k [datum] a od následujícího dne do nemovitých věcí již společně neinvestovali. [ulice] roku 2000 byly budovy [adresa] a [adresa] nedokončenými stavbami a žalobce je dostavoval ze svých výlučných prostředků. Obě budovy byly stavěny na čtyři etapy, přičemž první dvě byly dokončeny do [datum]; po roce 2001 žalobce dostavěl vrchní část apartmánů na budově [adresa], a to převážně z dřeva vytěženého z lesa od matky. Své investice do obou budov žalobce vyčíslil dle faktur za období od [datum] do [datum] na celkovou částku 1 838 541 Kč a dále dle hodnoty dřeva coby daru od matky, jehož výši odhadl na částku 600 000 Kč, pročež po žalované požadoval částku 2 438 541 Kč za dostavbu budov [adresa] a [adresa] v k. ú. [obec] u Slap. Žalobce ve stejném podání požadoval také úhradu částek 286 000 Kč a 160 000 Kč, ohledně těchto nároků však později vzal svou vzájemnou žalobu částečně zpět, o čemž soud rozhodl usnesením ze dne 22. 10. 2020, č. j. 3 C 122/2006-1003. 7. Změnu vzájemné žaloby učiněnou podáním z [datum] soud připustil usnesením ze dne 14. 9. 2022, č. j. 3 C 122/2006-1081, a tedy předmětem řízení o vzájemné žalobě nadále byl a je nárok žalobce na zaplacení částky 2 438 541 Kč, a to z titulu investic ve výši 1 838 541 Kč do budov [adresa] a [adresa] v k. ú. [obec] u Slap plynoucích z faktur specifikovaných v podání žalobce z [datum] (na č. l. 882 a násl. soudního spisu) a ve výši 600 000 Kč odpovídající hodnotě použitého dřeva. Další změnu žaloby, kterou žalobce navrhoval prostřednictvím podání z [datum], již soud nepřipustil, o čemž rozhodl rovněž usnesením č. j. 3 C 122/2006-1081. 8. Žalovaná se vzájemnou žalobou nesouhlasila. Především tvrdila, že nárok žalobce již je promlčen, a to i v případě, že by byl základ vzájemné žaloby spatřován v podání z roku 2009, neboť poslední uplatněná faktura pochází z roku 2004. Faktury předložené žalobce ani nebyly dostatečně průkazné. Žalobce by nadto mohl požadovat nanejvýš polovinu z jím vynaložených částek. Pro případ, že by nárok žalobce promlčen nebyl, uplatnila žalovaná kompenzační námitku, přičemž tvrdila, že má vůči žalobci pohledávku ve výši 2 042 975 Kč, neboť žalobce nadužívá i její spoluvlastnický podíl. Výše částky měla vycházet ze znaleckého posudku, který byl vypracován v