3 C 261/2021-36 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu Praha-západ dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tak, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], které nemělo ode dne [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Vozidlo sice dříve pojištěno u [právnická osoba] (č. smlouvy [číslo]) bylo, ale ke dni [datum] zaniklo pro neplacení pojistného. Následující smlouva s toutéž pojišťovnou byla uzavřena až ke dni [datum]. Žalobce ani neohlásil, že by v rozhodném období měl uzavřenou jinou pojistnou smlouvu vztahující se k tomuto vozidlu (§ 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla)). Žalobkyně připomněla, že pojišťovna v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, byla povinna žalovaného informovat o neplacení pojistného, nikoli však již o zániku pojištění. Žalovaná částka představuje příspěvek za 52 dní za dobu bez pojištění a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka]. Žalovaný podle žalobkyně svůj dluh navzdory opakovaným výzvám neuhradil. 2. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Žalobkyni již písemně sdělil, že je ochoten uhradit dlužné pojistné, nikoli však poplatky za dobu, kdy vozidlo nebylo pojištěno. Pojišťovna totiž měla ukončit pojistnou smlouvu bez jeho vědomí a jemu to neoznámila. Skutečnost, že vozidlo není pojištěno, zjistil teprve, když sám urgoval zaslání složenky. Vozidlo následně ihned pojistil znovu. Pojišťovna žalovanému nemohla výpověď pojistné smlouvy zasílat na e-mailovou adresu, neboť v souvislosti s uzavřenou pojistnou smlouvou pojišťovně žádnou e-mailovou adresu neposkytoval. Pojistné vždy řádně platil. Žalovaný dodal, že se ničeho nedopustil a nemůže tak platit žádné pokuty. Viníkem je pojišťovna, jež mu řádně neoznámila, že pojištění zaniklo. Měla by tedy podle něho zaplatit příspěvek. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl od [datum] vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] s objemem válců nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, přičemž k tomuto vozidlu nebylo v období od [datum] do [datum] sjednáno povinné ručení, ačkoliv vozidlo bylo v registru vozidel evidováno jako provozované. Žalobkyně proto žalovaného dopisem ze dne [datum] vyzvala k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu [obec] kanceláře pojistitelů ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Denní sazba tohoto příspěvku činila [částka], tzn. za 52 dnů bez pojištění celkem [částka], k čemuž žalobkyně žalovanému účtovala též náklady na uplatnění příspěvku ve výši [částka]. Tato výzva byla žalovanému podle informace o sledování zásilek (PoštaOnline) vhozena do domovní schránky dne [datum]. Následně žalobkyně žalovaného ještě dvakrát písemně upomenula k úhradě nedoplatku a prostřednictvím své zástupkyně mu zaslala též předžalobní výzvu ze dne [datum], která byla žalovanému podle informace o sledování zásilek doručena dne [datum]. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil ani netvrdil, že pojištění v rozhodné době skutečně trvalo. Pouze namítal, že o jeho skončení nevěděl a nemůže za to tedy odpovídat. 4. Soud věc posuzoval podle § 1 odst. 2 a § 4 odst. 1 až 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a dále podle § 2 odst. 1 a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“). 5. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl v rozhodném období evidován jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], k němuž v období od [datum] do [datum] nebylo v rozporu s § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti (povinné ručení). V důsledku porušení této povinnosti vznikl žalobkyni nárok na úhradu zákonného příspěvku nepojištěných ve výši [částka] denně, celkem tedy za 52 dnů ve výši [částka]. Žalobkyni dále vzniklo podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2a vyhlášky 205/1999 Sb. právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka]. 6. Žalovaný v řízení namítal, že o zániku pojistné smlouvy nevěděl, a proto má být žalovaná částka vymáhána na pojišťovně, jež podle něho porušila své povinnosti. Tyto námitky však nejsou z hlediska žalovaného nároku relevantní. Bez dalšího totiž platí, že vlastník vozidla jej musí pojistit (§ 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Jedná se o tzv. objektivní odpovědnost, podle níž soud nesmí posuzovat, zda tuto skutečnost žalovaný zavinil. Podstatné je pouze to, že vozidlo pojištěné nebylo. Toto pravidlo má svůj smysl, protože se jeho prostřednictvím zabezpečuje, aby všechna provozuschopná vozidla byla pro případ způsobení škody pojištěna. Zvláštní povaha provozu vozidel vyvolává značné riziko vzniku škod, které mají původ v tomto provozu. Závažnost, četnost a výše škod způsobených provozem vozidel vyžaduje zvýšenou ochranu poškozených osob. Tím je dáno i významné sociálně-ekonomické poslání povinnosti mít pojištění (mít sjednáno tzv. povinné ručení). V našem právním prostředí má toto pojištění dlouholetou tradici, původně jej mohli motoristé uzavírat na dobrovolném základě, z důvodu negativního dopadu škod způsobených vzrůstajícím provozem motorových vozidel se ovšem muselo zavést povinné pojištění odpovědnosti. 7. Cílem pak není nic jiného, než chránit všechny účastníky silničního provozu před tím, aby ten, kdo způsobí škodu, byl schopen tuto škodu nahradit. Je pak rozumné, aby v případě, že ten, kdo je povinen pojistnou smlouvu mít, ale z jakéhokoli důvodu ji uzavřenou nemá, byl povinen podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zaplatit žalobkyni příspěvek do garančního fondu [obec] kanceláře pojistitelů, jež slouží mj. k tomu, aby z něho byla nahrazována škoda způsobená těmi, kdo v rozporu se svými povinnosti pojištěni nejsou. Jen tímto způsobem lze zabezpečit spravedlivé uspořádání práv a povinností mezi účastníky silničního provozu. Z těchto důvodů jsou pak i námitky žalovaného nedůvodné. To pochopitelně nic nemění na tom, že pojišťovna mohla pojistnou smlouvu ukončit neplatně, to ovšem žalovaný v tomto řízení řádně netvrdil (v řízení před soudem naopak opakovaně zdůrazňoval, že nezpochybňuje, že pojištění zaniklo). Případné pochybení pojišťovny měl žalovaný řešit se svou pojišťovnou jako se svým smluvním partnerem, se kterým dobrovolně uzavřel pojistnou smlouvu, nikoli však s žalobkyní, která je subjektem odlišným od pojišťovny. 8. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též zákonný úrok z prodlení z celkové částky [částka] za dobu ode dne [datum] do zaplacení, protože žalobkyně nárok v této výši požadovala a ten je zároveň v souladu s tím, že marně uplynula lhůta k zaplacení dlužné částky určené ve výzvě k úhradě ze dne [datum]. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v I. výroku tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“). 9. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve II. výroku tohoto rozsudku právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), 1 úkon právní služby po [částka] (písemné podání) podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a za 1 úkon právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátce této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. 10. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění, v němž soud uvede pouze předmět řízení, závěr o