3 C 338/2020-182 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že účastníci jsou bývalí manželé, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem ze dne [datum]. Účastníci mezi sebou uzavřeli několik dohod, a to konkrétně dohodu o mlčenlivosti a o společném postupu při rozvodu manželství, dohodu o vypořádání společného jmění manželů a smlouvu o úschově finančních prostředků, na jejímž základě byl upraven způsob výplaty finančních vyrovnání. Naposledy uvedená dohoda ve svém bodě 1 upravovala povinnost žalovaného hradit žalobkyni podle čl. IV odst. 3 částku 32 500 Kč měsíčně vždy k pátému dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že tato povinnost žalovaného měla zaniknout dnem, kdy bude žalobkyni vyplaceno finanční vyrovnání v souladu se smlouvou o úschově finančních prostředků. Všechny dohody byly uzavřeny dne [datum] a k výplatě finančního vyrovnání došlo [datum]. Žalovaný tak měl povinnost platit žalobkyni částku 32 500 Kč měsíčně vždy k pátému dni od února 2020 do července 2020 (včetně). Za měsíce červen a červenec 2020 žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, proto proti němu podala žalobu a kromě dlužných částek požadovala také zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že jeho povinnost platit měsíční částku 32 500 Kč zanikla nejpozději dnem [datum], neboť žalobkyně záměrně a úmyslně s cílem na úkor žalovaného se obohatit nejpozději ke dni [datum] zmařila výplatu vypořádací částky ve výši 8 500 000 Kč, jelikož záměrně nesplnila (i) svou povinnost bezprostředně po nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství postupovat tak, aby došlo k neprodlenému zápisu jejího výlučného vlastnického práva k nemovitostem a (ii) svou povinnost podat návrh na vklad, jehož přílohou bude originál rozsudku o rozvodu s vyznačenou doložkou právní moci. Rozsudek o rozvodu manželství účastníků byl vydán [datum], právní moci nabyl [datum] a dne [datum] obě strany obdržely jeho originál s vyznačenou doložkou právní moci. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně odmítla podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí dne [datum] se společným prohlášením o nabytí právní moci rozsudku, tj. bez originálu rozsudku s doložkou, a přislíbila, že návrh podá po doručení rozsudku opatřeného doložkou právní moci. Žalovaný podal návrh na vklad dne [datum], o čemž zástupkyni žalobkyně tentýž den informoval a současně žalobkyni vyzval k podání návrhu na vklad jejího vlastnického práva. Zástupkyně žalobkyně dne [datum] sdělila žalovanému, že žalobkyně návrh na vklad podá sama z důvodu ukončení právního zastoupení. Žalobkyně návrh na vklad vlastnického práva podala až [datum], tj. dva měsíce po vydání rozsudku o rozvodu manželství a měsíc od jeho právní moci, což dle žalovaného nelze považovat za bezprostřední splnění povinnosti. Žalobkyně navíc ke svému návrhu nepřipojila originál rozsudku s vyznačenou doložkou právní moci a svůj návrh ani bezodkladně nedoplnila. Výzvu katastrálního úřadu žalobkyně dle názoru žalovaného záměrně splnila tak, aby k vkladu jejího vlastnického práva došlo až po [datum], přičemž současně opakovaně odmítla přijmout nabídku žalovaného k výplatě vypořádací částky 8 500 000 Kč. Žalobkyně tedy v úmyslu získat majetkový prospěch podala návrh katastrálnímu úřadu opožděně, a to s cílem zmařit zánik povinnosti žalovaného. Povinnost žalovaného platit žalobkyni částku 32 500 Kč zanikla dle § 550 a § 549 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nejpozději [datum], přičemž jednání žalobkyně bylo nemravné a po dobu prodlení žalobkyně nebyl žalovaný povinen plnit svou povinnost. Podle žalovaného nemůže být pochyb o tom, že v případě splnění smluvních povinností ze strany žalobkyně by k výplatě vypořádací částky ve výši 8 500 000 Kč došlo nejpozději [datum] a žalovanému by nevznikla povinnost platit žalobkyni 32 500 Kč za měsíce červen a červenec 2020. Žalovaný dále tvrdil, že došlo-li k odvolání plné moci udělené zástupkyni žalobkyně, pak dle § 20 odst. 6 zákona č. 85/2006 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), byla zástupkyně povinna učinit jménem žalobkyně veškeré neodkladné úkony tak, aby žalobkyně neutrpěla újmu, tj. měla i povinnost podat za ni návrh na vklad vlastnického práva. Pokud zástupkyně žalobkyně tuto povinnost nesplnila, odpovídá tím za škodu, kterou žalobkyně coby její klientka případně utrpěla. Ze skutečnosti, že žalobkyně podala návrh více než měsíc od sjednaného termínu bez přiložení originálu rozsudku s doložkou, žalovaný dovozoval, že motivací žalobkyně bylo poškodit žalovaného a obohatit se na jeho úkor. Nepoctivou motivaci žalobkyně dovozoval žalovaný také z toho, že i na výzvu katastrálního úřadu k doplnění návrhu reagovala až po 14 dnech. Podle žalovaného na podobné nemravné jednání zákon pamatuje a sancionuje jej tak, že sjednanou dobu považuje za uplynulou a závazek za zaniklý dnem, kdy by při normálním běhu věci došlo k jeho zániku (k tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3661/2010). S odkazem na ustanovení § 6, § 8 a § 547 o. z. žalovaný argumentoval také tím, že všechny dohody byly uzavírány v zájmu obou účastníků a v jejich prospěch a že oba účastníci měli být motivováni postupovat co nejrychleji, bez zbytečných průtahů. Dle žalovaného se však ukázalo, že pravým úmyslem žalobkyně bylo dostávat od žalovaného měsíční částku 32 500 Kč po co nejdelší dobu a že za tímto účelem se žalobkyně nezdráhala porušovat své smluvní povinnosti a následně se i soudit. Žalovaný naproti tomu postupoval bezodkladně (např. urgoval soud o zaslání rozsudku o rozvodu manželství s vyznačenou doložkou, navrhoval podání návrhu na vklad do katastru ještě před doručením takového rozsudku za použití souhlasného prohlášení o datu nabytí právní moci, ihned podal návrh na vklad, vyzýval zástupkyni žalobkyně k činění kroků). Zneužití práva ze strany žalobkyně žalovaný spatřoval v tom, že žalobkyně se domáhá výplaty částky, kterou za dané období mohla dostat z výnosu vypořádací částky, jejíž okamžitou výplatu od žalovaného bez rozumného důvodu odmítla a nadále oddalovala vklad svého vlastnického práva do katastru nemovitostí. I to, že návrh podala vadně, dle žalovaného pouze potvrzuje její úmyslné protiprávní a nemravné jednání. Žalovanému také nebylo jasné, proč návrh na vklad za žalobkyni již [datum] nepodala její zástupkyně a proč žalobkyně zarputile odmítala dřívější výplatu vypořádací částky s odůvodněním, že by pak žalovaný mohl mařit její výlučné nabytí vlastnického práva. Žalovaný poukazoval také na § 1911 a § 1912 o. z. s tím, že povinnosti žalovaného platit měsíční částku 32 500 Kč odpovídala povinnost plnit závazky ke společnému postupu. Po dobu prodlení žalobkyně s plněním její povinnosti nebyl žalovaný povinen plnit svou povinnost. Na základě návrhu žalovaného došlo ke vkladu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí dne [datum]. Pokud by žalobkyně postupovala stejně, bylo by její právo zapsáno ke stejnému datu a nikoli až [datum]. Po skončení prodlení žalobkyně žalovaný od svého závazku z opatrnosti odstoupil, a to dne [datum]. 3. V replice žalobkyně poukazovala na to, že by bylo v rozporu se smluvními ujednáními mezi účastníky, pokud by byl návrh na vklad podán toliko na základě doručenek k rozsudku o rozvodu manželství bez vyznačené právní moci. Lhůta katastrálního úřadu pro zápis práva činí ze zákona 30 dnů, resp. 60 dnů, přičemž žalovaný nesprávně předpokládal, že pokud by žalobkyně podala svůj návrh na vklad ve stejný den jako žalovaný, pak by i její právo bylo zapsáno [datum], přestože při využití celé třicetidenní lhůty by se tak stalo až [datum]. První platbu za měsíc červen 2020 tedy žalovaný musel každopádně uhradit, neboť ve vztahu k ní nelze argumentovat tím, že nebyl splněn požadavek jednat neprodleně. Žalobkyně podala návrh na vklad přesně tři týdny od té doby, co obdržela rozsudek s doložkou právní moci, což považovala za situace blokády celé země v důsledku vyhlášeného stavu nouze za adekvátní. Dohody nadto předpokládaly, že žalobkyně bude mít nárok na měsíční platby do doby výplaty vypořádací částky, a to i v případě, že by došlo k nepředpokládaným zdržením. Žalovaný každopádně neodstoupil od své smluvní povinnosti platně. Žalobkyně poukazovala také na to, že smyslem měsíčních plateb ve výši 32 500 Kč bylo zabezpečit běžné výdaje žalobkyně a dětí na živobytí za jakékoli situace až do vyplacení vypořádací částky. V rozporu s dobrými mravy tak bylo jednání žalovaného, který porušil smluvní ujednání a bez důvodu přestal žalobkyni platit sjednanou částku, přičemž ponechal žalobkyni i děti odkázané pouze na minimální příjem žalobkyně. Při hodnocení, zda žalobkyně postupovala neprodleně, je navíc třeba brát v potaz kontext předmětného období, kdy mělo k zápisu vlastnického práva dojít. V tomto ohledu žalobkyně poukazovala na ochromení služeb v důsledku koronavirové epidemie, vládní nařízení, vyhlášený stav nouze, jakož i na to, že byla zam