3 C 360/2013-255 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Praha-západ dne [datum] a změněnou podáním ze dne [datum], se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 80 315,50 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jen„ úpadce“) uzavřela s žalovaným servisní smlouvu, která byla později vypovězena a na základě které bylo žalovanému vypůjčeno 2. mj. vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], které žalovaný úpadci odmítl vrátit. Úpadci proto vznikl po žalovaném nárok na zaplacení částky 3 327,50 Kč představující provozní poplatek [anonymizováno] za období od [datum] do [datum], který úpadce uhradil, ačkoliv vozidlo užíval žalovaný, dále na zaplacení částky 5 775 Kč coby pojištění vozidla u [právnická osoba], za období od [datum] do [datum], dále na zaplacení částky 38 443 Kč představující nájemné za užívání jiného vozidla úpadcem za období od [datum] do [datum], dále částky 9 680 Kč vynaložené za monitoring vozidla a dále částky 23 090 Kč za amortizaci vozidla za období od [datum] do [datum], kdy žalovaný vozidlo užíval a najezdil s ním 6 414 km. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že má vůči úpadci, resp. žalobkyni řadu splatných pohledávek. Ve vztahu k pohledávce ve výši 308 202 Kč uplatnil žalobu ke Krajskému soudu v Liberci, o níž bylo vedeno řízení sp. zn. 38 Cm 70/2013, pročež žalovaný uplatnil zadržovací právo podle § 175 a § 177 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Tuto pohledávku žalovaný také uplatnil v insolvenčním řízení, přičemž ji úpadce dle názoru žalovaného uznal. Žalobkyně pak proti žalovanému vedla také řízení u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 16 C 329/2013 ohledně vydání věci. Žalovaný dále tvrdil, že vozidlo mu daroval jeho bratr [jméno], se kterým uzavřel ústní smlouvu. Žalovaný dále v průběhu řízení poukazoval na to, že v řízení sp. zn. 7 C 113/2014 vedeném před zdejším soudem vyplynulo, že úpadce vůči žalovanému nemá žádnou splatnou pohledávku a že v daném řízení vznikla žalovanému další pohledávka, a to z titulu náhrady nákladů řízení ve výši 270 569,40 Kč, kterou uplatnil k započtení, stejně jako uplatnil vůči žalobkyni k započtení pohledávku ve výši 308 202 Kč. Žádná z nich mu nebyla ze strany žalobkyně uhrazena. 4. Okresní soud Praha-západ v této věci nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 30. 10. 2017, č. j. 3 C 360/2013-114, jímž žalobě zcela vyhověl s odůvodněním, že žalovaný měl ve svém držení vozidlo [anonymizována dvě slova] a že porušil svou právní povinností tím, že toto vozidlo po ukončení smluvního vztahu úpadci nevrátil. Úpadci tak vznikla škoda v celkové výši 80 315,50 Kč, proti níž žalovaný nemohl uplatňovat pohledávku ve výši 308 202 Kč, neboť ta již byla uplatněna kompenzační námitkou v řízení sp. zn. 7 C 113/2014. Soud pak ani nedospěl na základě skutkových zjištění k závěru, že by bylo vozidlo žalovanému darováno. 5. Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 12. 12. 2018, č. j. 25 Co 48/2018-172, shora uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zdejší soud podle krajského soudu pochybil především ve svém závěru, že nelze přihlížet k pohledávce žalovaného řešené v jiném soudním řízení. Poukázal pak na to, že způsobilost pohledávek k započtení je třeba řešit dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“). Zavázal pak zdejší soud tím, aby se nejprve zabýval způsobilosti započtení pohledávek mezi úpadcem a žalovaným, dále pak námitkou promlčení žalovaným uplatněných pohledávek, a posléze případně uplatněním zadržovacího práva žalovaným. Až následně bude namístě zabývat se, zda úpadci vznikla škoda a v jaké výši. 6. Soud v této věci provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: 7. Žalovaný a úpadce uzavřeli dne [datum] servisní smlouvu, na jejím základě se žalovaný zavázal poskytovat úpadci servisní služby (viz servisní smlouva). Úpadce tuto smlouvu dne [datum] vypověděl s tím, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet 1. dnem následujícím po posledním dni kalendářního čtvrtletí, ve kterém bude prokazatelně žalovanému doručena výpověď. Žalovaný výpověď převzal dne [datum], což potvrdil svým podpisem (viz výpověď smlouvy). Přípisem ze dne [datum] úpadce vyzval žalovaného s ohledem na ukončení servisní smlouvy k navrácení majetku, který měl žalovaný v užívání, přičemž se mělo jednat zejména o osobní automobil, počítačové a fotografické vybavení. Lhůta k navrácení byla žalovanému stanovena do [datum] a výzva byla odeslána žalovanému doporučeně dne [datum] (viz přípis z [datum] s podacím lístkem). V přípise ze dne [datum] žalovaný uvedl, že z důvodu prodlení úpadce nemůže do vyrovnání pohledávek vyhovět výzvě k navrácení majetku úpadci. V tomtéž přípise žalovaný specifikoval svou pohledávku v celkové výši 308 202 Kč sestávající z neuhrazených faktur a vyzval úpadce k okamžité úhradě (viz přípis z [datum]). 8. [příjmení] [značka automobilu] [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka] byl úpadce (viz technický průkaz). Úpadce uzavřel se [právnická osoba] dne [datum] smlouvu, na základě které se jmenovaná společnost zavázala poskytovat úpadci služby systému [anonymizována dvě slova] na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno], počínaje [datum], cena aktivace 14 000 Kč bez DPH, cena ročního provozního poplatku 5 500 Kč bez DPH (viz smlouva se [právnická osoba]). Fakturou [číslo] byl úpadci vyúčtován roční poplatek [anonymizováno] za období od [datum] do [datum] ve výši 5 500 Kč bez DPH, s DPH pak 6 655 Kč, přičemž tato částka byla uhrazena zálohou (viz faktura [číslo]). [pojišťovna], vystavila úpadci předpis pojistného ve výši 11 550 Kč za pojistné období od 21. 12. 012 do [datum] (viz předpis pojistného). Na základě smlouvy o nájmu ze dne [datum] přenechal [právnická osoba] úpadci k dočasnému užívání vozidlo [anonymizována dvě slova] za nájemné 10 590 Kč + DPH a sazbu 2 Kč + DPH za km, násobenou počtem skutečně ujetých km za dobu nájmu nad 300 km denně. Při převzetí vozu měl úpadce zaplatit v hotovosti 1 měsíc pronájmu ve výši 12 814 Kč a za přistavení vozu manipulační poplatek 10 000 Kč + DPH (viz smlouva o nájmu). Úpadce vyzval žalovaného k úhradě částky 47 545,50 Kč předžalobní výzvou, kterou mu odeslal (viz výzva z [datum] s dodejkou). Úpadci byl dále vyúčtován roční provozní poplatek [anonymizováno] za období od [datum] do [datum] ve výši 5 445 Kč (viz faktura [číslo]) a za monitoring za období od [datum] do [datum] částka 4 235 Kč (viz faktura [číslo]). Částky po 5 445 Kč a 4 235 Kč byly úpadcem uhrazeny (viz e-mail s potvrzením o úhradách). Dle knihy jízd žalovaný v období od [datum] do [datum] najezdil s vozidlem [anonymizováno] 6 414,2 km (viz kniha jízd). 9. Žalovaný vyúčtoval úpadci za správu PC sítě za květen 2012 částku 60 000 Kč (viz faktura [číslo]), za září 2012 částku 60 000 Kč (faktura [číslo]), za říjen 2012 částku 37 202 Kč (faktura [číslo]), za říjen 2012 dále částku 60 000 Kč (faktura [číslo]), za prosinec 2012 částku 60 500 Kč (faktura [číslo]) a zálohovou fakturou za leden 2013 částku 60 500 Kč (viz faktura [číslo]), přičemž úpadce uhradil 30 000 Kč (viz výdajový pokladní doklad a výpis z účtu). Žalovaný úpadce ve dnech [datum] a [datum] vyzýval k úhradě celkově částky 308 202 Kč dle těchto faktur (viz upomínky z [datum] a [datum]). Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci vydal dne [datum] nepravomocný platební rozkaz č. j. 38 Cm 70/2013-29, kterým úpadci uložil povinnost uhradit žalovanému 308 202 Kč s příslušenstvím (viz platební rozkaz č. j. 38 Cm 70/2013-29), přičemž řízení sp. zn. 38 Cm 70/2013 bylo nakonec usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], zastaveno (viz usnesení č. j. 38 Cm 70/2013-321). Žalovaný v insolvenčním řízení proti úpadci vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] přihlásil pohledávky z výše uvedených faktur s příslušenstvím přihláškou, kterou soud obdržel [datum] (viz přihláška pohledávky). Usnesením ze dne 4. 3. 2022, č. j. 57 ICm 2498/2018-81, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zastavil řízení o určení pravosti popřené pohledávky, kdy pohledávku žalovaného ze shora uvedených faktur insolvenční správkyně (tj. žalobkyně) popírala, ale své popření poté vzala zpět (viz usnesení č. j. 57 ICm 2498/2018-81). 10. Úpadce dále podal ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit úpadci částku 815 096 Kč s příslušenstvím, přičemž v návrhu uváděl, že jeho pohledávka původně činila 1 123 297,84 Kč, avšak úpadce proti ní jednostranně započet částku 308 202 Kč odpovídající neuhrazeným fakturám úpadcem žalovanému (viz návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Na základě tohoto návrhu bylo před zdejším soudem vedeno řízení sp. zn. 7 C 113/2014, přičemž nejprve bylo rozhodnuto pravomocným II. výrokem rozsudku ze dne 9. 6. 2016, č. j. 7 C 113/2014-311, o tom, že se žaloba co do částky 208 296 s příslušenstv