3 C 422/2020-39 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení celkové částky 18 906 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy, kterou uzavřela s žalovanou dne [datum]. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč. Splatnost poskytnutého úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. 2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť tato nereagovala na písemnou výzvu soudu a k jednání před zdejším soudem se nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Na základě níže uvedených listin soud učinil tato skutková zjištění: Z formuláře se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru měla činit 15 000 Kč a celková částka, kterou měla žalovaná žalobkyni uhradit, činila 15 495 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 0 % ročně, roční procentní sazba nákladů pak 48,3 %. Splátka byla splatná do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru, a to jednorázovou úhradou. Ze smlouvy o úvěru [číslo] která nebyla opatřena žádným podpisem žalované (pouze jedinečným kódem [číslo]), vyplynulo, že jejími účastníky byly žalobkyně a žalovaná, celková výše úvěru měla činit 15 000 Kč, celkem měla žalovaná zaplatit 15 495 Kč při výpůjční úrokové sazbě 0 % ročně a roční procentní sazba nákladů činila 48,3 %. Ze sazebníku poplatků vyplynulo, že žalobkyně mohla žádat úhradu poplatků v souvislosti s poskytnutím úvěru a dalšími službami s tím spojenými. Z dokladu o proplacení úvěru vyplynulo, že žalobkyně vyplatila v hotovosti žalované prostřednictvím terminálu [právnická osoba], kde byla ověřena totožnost žalované, dne [datum] částku ve výši 15 000 Kč. Z výpisu z čerpání splátek a úhrad vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem částku ve výši 902 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a ze souvisejícího podacího archu vyplynulo, že tato výzva byla žalované zaslána dne [datum]. Prostřednictvím této výzvy byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 18 906 Kč. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že v něm bylo zaznamenáno, že žalovaná má 3 děti, výše jejích příjmů činí 60 000 Kč a příjem jejího partnera činí 90 000 Kč. Splátky jiným společnostem měly činit částku 6 000 Kč. Žalovaná procházela lustrací v úvěrových registrech s výsledkem negativní. Životní minimum dospělých členů domácnosti činilo 7 180 Kč a splátky jiným společnostem měly činit částku ve výši 14 216 Kč, minimální výdaje na bydlení pak částku ve výši 15 044 Kč a životní minimum všech členů domácnosti 14 010 Kč. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaná měla k datu vyhotovení této zprávy celkem pět existujících úvěrů v celkové výši 831 000 Kč, dále pět nových, dosud neschválených žádostí o úvěry v celkové výši 54 784 Kč, dále devět zamítnutých žádostí o úvěr a dvě odvolané žádosti o úvěr. Dále žalovaná vlastnila dvě splátkové kreditní karty s celkovou výší nesplacené jistiny 77 895 Kč, dále dvě nové, dosud neschválené žádosti o splátkové kreditní karty a povolený debet na běžném účtu. 4. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu a téhož dne žalobkyně poskytla v hotovosti žalované částku 15 000 Kč, z níž žalovaná žalobkyni vrátila částku 902 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně dotazovala žalované na její majetkové poměry, ověřila poměry žalované lustrací v úvěrových registrech a z úvěrové zprávy žalované. Předžalobní výzvou, odeslanou na adresu žalované dne [datum], žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 18 906 Kč. 5. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2019) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy účinném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. 13. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně přenechala žalované prostřednictvím [právnická osoba] a.s. částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Smlouva, na základě které tak žalobkyně učinila, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, což žalobkyně ostatně nikterak nezpochybňovala. 14. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala, avšak ze zjištěných skutečností nevyvodila správný závěr. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované z úvěrové zprávy, ze které vyplynulo, že žalovaná měla k datu vyhotovení této zprávy celkem pět existujících úvěrů v celkové výši 831 000 Kč a o další úvěry měla zažádáno, přičemž devět těchto žádostí již bylo odmítnuto. Žalobkyně tak žalované neměla úvěr poskytnout, neboť z informací, které o žalované zjistila, nevyplývá, že žalovaná byla v době sjednávání smlouvy o úvěru schopna poskytnutý úvěr splácet. Nadto je třeba konstatovat, že žalobkyně ani dostatečně neposoudila výdajovou a příjmovou stránku žalované (resp. neprokázala, že by tak činila), pokud vycházela pouze z údajů sdělených žalovanou bez toho, aby si na jejich podporu vyžádala podklady (např. potvrzení o příjmech, výpisy z účtu alespoň za poslední tři měsíce, nájemní smlouvu aj.). S ohledem na § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru za použití § 588 o. z. nelze než uzavřít, že nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. zejména rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 15. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zde tedy nebyl dán žádný právní důvod, pro který si žalovaná mohla poskytnutou částku ve výši 15 000 Kč po