34 C 183/2022-42 — Okresní soud Praha-západ

1. Manžel se obrátil na soud s návrhem na rozvod manželství uzavřeného dne [datum] před obecním úřadem Rudná s odůvodněním, že manželé spolu nežijí od konce září roku 2021, kdy se manžel trvale přestěhoval do České republiky a manželka nadále bydlí v [země]. Dne [datum] byl manžel [anonymizováno] ve FN [část obce] pro [anonymizováno] páteře a ledvin, v současné době je upoután na invalidní vozík a podstupuje rehabilitační péči v [obec]. Manželka navštívila manžela na přelomu dubna a května v [obec], přičemž přibližně po týdnu odjela zpět do Chorvatska a nechala jej bez jakékoliv pomoci a podpory. Po celou dobu jej tak navštěvují a pomáhají mu pouze dcery. Z manželství se nenarodily žádné nezletilé děti. Manžel manželské soužití obnovit nehodlá. 2. Manželka se k návrhu na rozvod manželství vyjádřila tak, že se rozvádět nechce, má svého manžela ráda a věří, že se jejich krize vyřeší, zejména pokud se rodinné příslušnice nebudou vměšovat do jejich života a nechají je řešit jejich problémy. 3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť manželka je státní příslušnicí Bosny a Hercegoviny. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU], o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení [ustanovení právního předpisu EU] (dále jen„ Nařízení“), když řízení bylo zahájeno dne [datum]. Podle čl. 3 ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu a) na jehož území mají manželé obvyklé bydliště, nebo měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo má odpůrce bydliště, nebo v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má„ domicil“; b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi„ domicilu“ obou manželů. V projednávané věci bylo zjištěno, že obvyklé bydliště manžela se nachází na adrese [adresa manžela], je tudíž dána pravomoc soudů České republiky jakožto soudů členského státu, na jehož území má navrhovatel - občan České republiky, obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení. Rozhodným právem je podle § 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právo české. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Z oddacího listu účastníků a z výpisu z centrální evidence obyvatel má soud prokázáno, že účastníci jsou manželé s tím, že jejich manželství bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem Rudná. Z [anonymizováno] zprávy [anonymizováno] nemocnice v [část obce] soud zjistil, že manžel byl v období od [datum] do [datum] hospitalizován na [anonymizováno] klinice 2. lékařské fakulty [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] nemocnice [část obce] pro akutní dorsalgii, v průběhu [anonymizováno] podstoupil řadu vyšetření a výkonů. V rámci účastnického výslechu manžel vypověděl, že po dobu trvání manželství spolu s manželkou žili převážně během letního období, a to v [země], kde provozovali penzion. Po skončení sezóny se pak manžel vracel do České republiky a manželka do [anonymizováno]. Vánoce trávili společně. [příjmení] sezónu se v posledních letech vídali pouze sporadicky, a to jednak kvůli velké vzdálenosti, jednak kvůli tomu, že manželka nechtěla žít v České republice Ani manžel o stěhování do zahraničí neuvažoval, neboť má v České republice rodinu. Manželka je velmi žárlivá, žárlí např. na manželovu dlouholetou uklízečku, její žárlivost se zhoršovala a vztah manželů postupně ochladl. Poslední léto, které spolu strávili v roce 2021, bylo dle manžela nejstudenější a nepříjemné, když se manželka odmítla starat o jeho vnuky se slovy, že„ dědeček je samá ženská.“ Manžel pak z Chorvatska kvůli bolesti zad odjel dříve. Poté se manželé viděli až v době, kdy manželka přijela za manželem do nemocnice, kde o něj týden pečovala, následně dle slov manžela„ udělala divadlo“ kvůli fotografii jeho bývalé přítelkyně a odjela domů. Od té doby nebyli v kontaktu, pouze párkrát se bavili o rozvodu, kdy manželka uváděla, že se rozvádět nechce. Po propuštění z nemocnice manžel manželku prosil, že jí potřebuje a že se bez ní neobejde. Ta však prohlásila, že do České republiky už nepřijede a o manžela se bude starat pouze v Chorvatsku. Manželé nemají žádné společné nezletilé děti. Obnovení manželského soužití by z pohledu manžela bylo možné pouze v případě, pokud by manželka přijela a pečovala o něj tak, jak si zaslouží. V souladu s § 389 odst. 1 věty druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, soud upustil od výslechu manželky, která se trvale zdržuje v zahraničí a z jednání soudu se omluvila. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Manželé uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce], ze kterého se nenarodily žádné nezletilé děti. Vztah účastníků byl prakticky od jeho počátku komplikován tím, že manželé spolu žili pouze během letního období v [země], kde společně provozovali penzion a zbytek roku trávili převážně odděleně, každý v místě svého bydliště, když manželka se odmítala natrvalo přestěhovat do České republiky a manžel do Chorvatska či Bosny a Hercegoviny. Naposledy spolu manželé trávili léto v roce 2021, které doprovázely partnerské neshody. Kvůli bolesti zad pak manžel z Chorvatska odjel dříve a poté se s manželkou viděl až v době jeho hospitalizace na jaře následujícího roku. Manželka se týden o manžela v nemocnici starala, poté však z její strany došlo k žárlivému incidentu a opět [anonymizována dvě slova] opustila. Od té doby spolu manželé komunikují pouze sporadicky, manželka se rozvádět nechce, navrhla, že se o manžela bude starat v [země]. Manžel však stěhování z České republiky odmítá s odůvodněním, že zde má rodinné zázemí. Obnovení manželského soužití by z jeho strany bylo možné pouze v případě, pokud by o něj manželka pečovala v České republice. 6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 7. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Vycházeje ze shora uvedených zákonných ustanovení a zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že je namístě návrhu manžela na rozvod manželství vyhovět, neboť manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. O hloubce rozvratu manželství svědčí především to, že manželé nesdílí společnou domácnost, navzájem o sebe nepečují v [anonymizováno], netráví spolu volný čas a komunikují pouze sporadicky. To, že se jedná o rozvrat trvalý a nenapravitelný bez možnosti jeho obnovy pak plyne zejména ze skutečnosti, že manželé nejsou dlouhodobě schopni najít shodu ohledně státu, ve kterém by vedli společnou domácnost, když manžel se odmítá odstěhovat z České republiky, zatímco manželka trvá na společném bydlišti v Chorvatsku. Ve sporu manželů ohledně místa jejich společného bydliště, který následně vedl k dalším partnerským neshodám i celkovému citovému odcizení, soud spatřuje hlavní příčinu rozvratu jejich manželství. Trvalost a nenapravitelnost rozvratu manželství je dále patrná ze stanoviska manžela, který zcela jednoznačně vyjádřil vůli v manželství dále nesetrvávat za situace, kdy manželka o něj odmítá pečovat v České republice, jakož i z celkového přístupu manželky k tomuto řízení, která ve svém písemném vyjádření sice uvedla, že se rozvádět nechce, má svého manžela ráda a věří, že se jejich krize vyřeší, z jednání soudu se však omluvila a osobně se nedostavila. Ze všech těchto důvodů soud návrhu manžela vyhověl a manželství účastníků podle shora citovaného ustanovení občanského zákoníku rozvedl (výrok I.). 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením § 23 věta prvá, zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.