34 C 343/2022-15 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 5 235,95 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že tato částka představuje hodnotu elektrické energie, kterou právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dodávala žalované na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne [datum] do odběrného místa žalované na adrese [adresa]. Žalobkyně fakturovala žalované za odběr elektřiny v období od [datum] do [datum] fakturou [číslo] splatnou [datum] částku 22 210,60 Kč, z čehož žalovaná na zálohách uhradila 18 215 Kč a nedoplatek tedy činí 3995,60 Kč. Fakturou [číslo] pak žalované bylo vyúčtováno za odběr elektřiny v období do [datum] do [datum] celkem 1 240,35 Kč se splatností [datum]. Do dnešního dne žalovaná tento svůj dluh přes opakované výzvy neuhradila. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Smlouva o dodávce elektřiny byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne [datum]. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat elektřinu žalované do odběrného místa na adrese [adresa]. Z faktur [číslo] [číslo] bylo dále zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované fakturovala dodanou elektřinu v obdobích od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] a vykázala údaje o stavu elektroměru. Žalovaná do dnešního dne dluh ve výši celkem 5 235,95 Kč ani přes upomínku neuhradila. Žalobkyně osvědčila svoji aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 6. Soud věc posoudil podle § 1879 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“). 7. V daném případě má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny podle § 50 odst. 2 energetického zákona. Právní předchůdkyně žalobkyně dodala žalované elektřinu, cenu za tuto elektřinu žalované vyfakturovala, žalovaná však za ni nezaplatila, ačkoliv byla právní předchůdkyní žalobkyně i žalobkyní k úhradě dlužné částky vyzývána. Na svou obranu přitom žalovaná neuvedla nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnila. Žalobkyně osvědčila svoji aktivní legitimaci k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (ust. § 1879 o. z.). Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni uvedenou částku spolu s úroky z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti faktury. Lhůta k plnění byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč za každý úkon právní služby vykonaný advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek, vyjma soudního poplatku. Při určení výše odměny advokátky přitom soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť, jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobkyně své žalobní návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právě obdobných věcech, jedná se tedy o tzv. formulářové žaloby lišící se pouze označením žalované strany, výši dlužné částky a její splatností. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o.s.ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.).