36 C 152/2022-33 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 10460,5 Kč s příslušenstvím, jako dluhu z úvěru, který měla žalovaná získat od právního předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO]. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy, uzavřené [datum], ve výši [anonymizována dvě slova]. Kč, za poplatek [částka] a žalovaná se jej zavázala splatit do [datum]. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným postupní smlouvou. Žalovaná se nevyjádřila. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO] připravil smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova]. Kč za poplatek [částka] s údaji žalované, jako úvěrované. Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické formě, bez zaručeného elektronického podpisu žalované. Za žalovanou byl projev vůle učiněn pouze ve formě SMS kódu (smlouva o úvěru, formulář se standardními informacemi). Úvěr vyplatil úvěrující dne [datum] na účet s názvem [jméno] [příjmení] (výpis z účtu). Žalobce nabyl pohledávku postupní smlouvou z [datum]. Soud zamítl pro nadbytečnost důkazní návrh žalobce, aby se dotázal [anonymizována dvě slova], kdo je majitelem účtu č. [bankovní účet], neboť z výpisu účtu předchůdce žalobce se tato informace jasně podává; majitelem k datu vyplacení úvěru byl [jméno] [příjmení]. Podle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud hodnotil popsaná zjištění zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Žalobce sice prokázal svou aktivní věcnou legitimaci, když nabyl pohledávku za žalovanou od původního úvěrového věřitele, nicméně neprokázal, že by povinnost z tvrzené zápůjčky svědčila žalované, neboť ta smlouvu fakticky nepodepsala, a ani z jiných důkazních prostředků, předložených žalobcem v elektronické formě se nepodává, že by právě žalovaná úvěr sjednala. Údaje obsažené v úvěrové smlouvě, a to o osobních nebo majetkových poměrech nejsou dostatečným důkazem proto, že právě ona smlouvu uzavřela. Nadto soud přihlédl ke skutečnosti, že elektronický podpis žalované není uznávaným jedinečným elektronickým podpisem, nýbrž pouhým SMS kódem. Dále soud přihlédl ke skutečnosti, že peníze podle úvěrové smlouvy došly na účet, jehož majitelem žalovaná není; jde o účet, jehož majitelem je [jméno] [příjmení]. Protože se žalobce jednání neúčastnil, nemohl soud poskytnout poučení, že se z dosud provedených důkazů nepodává pasivní legitimace žalované. Žalobu proto zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l, 2 o.s.ř. a podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšné žalované náhradu nepřiznal, protože ji nežádala a zjevně jí v řízení žádné náklady nevznikly; proto nemělo ani smysl uvažovat o přiznání náhrady, založené na paušalizaci vzniklých nákladů, jak se podává z vyhl. [číslo].