36 C 166/2022 — Okresní soud Praha-západ

Předmětem řízení byl požadavek žalobce, aby mu žalovaný zaplatil 3114 Kč s příslušenstvím z důvodu nesplacených úvěrových závazků. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky [částka], připadající na kapitalizovaný úrok, a částky [částka], připadající na smluvní pokutu. Soud řízení zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: žalovaný získal od [právnická osoba], [IČO] úvěr ve výši [anonymizována dvě slova]. Kč, který nesplatil řádně a včas. Úvěr si vzal na základě smlouvy z [datum], podle níž se jej zavázal splatit do 30 dnů, s úrokem, a dále se závazkem uhradit smluvní pokutu a paušalizované náklady vymáhání, pokud by se dostal do prodlení. Úvěr byl vyplacen [datum]. Soud vyhověl žalobě částečně, a z jiného právního důvodu, než proto, že by žalovaný nesplnil smluvní závazky. Žalobce sice tvrdil a doložil, že žalovaný smlouvu o úvěru s právním předchůdcem uzavřel a že získal bezhotovostně úvěr [anonymizována dvě slova]. Kč, ale nedoložil zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V takovém případě musel soud hodnotit smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to v návaznosti na výklad Evropského soudního dvora k předběžné otázce sp.zn. [anonymizováno] [číslo] z [datum], položené mu [název soudu] ESD vyložil, že musí soud členského státu vyvodit všechny účinné prostředky ochrany spotřebitele podle hmotného práva bez námitky, z moci úřední. Neplatnost smlouvy jako sankce stanovená § 87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se musí prosadit bez námitky spotřebitele, jinak by nebyl dodržen závazný výklad Evropského soudního dvora. Soud tedy dospěl k závěru, že je smlouva neplatná a že žalobci náleží bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z. ve výši, jež odpovídá vyplacenému úvěru, spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a podle nařízení č. 351/2013 Sb., jenž začal nabíhat teprve od výzvy ochuzeného, tj. od první výzvy, kterou žalobce prokázal ke skutečnosti, že informoval obohaceného o změně v osobě věřitele a že byl žalovaný vyzván k placení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jednalo o předmět řízení, který nemohl být bez platné úvěrové smlouvy důvodný (zamítnutí se týká požadovaného příslušenství, tj. nákladů uplatnění pohledávky a části zákonného úroku z prodlení, ohledně něhož nebylo prokázáno, že by byl obohacený vyzván k plnění před datem [datum]). O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy hodnotil poměrný úspěch a neúspěch obou stran. Žalobce ponechal po částečném zpětvzetí žaloby předmětem řízení nárok, který mu soud většinově přiznal, byť z jiného právního důvodu. Byl-li žalobce částečně neúspěšný, týkal se neúspěch pouze části příslušenství, což nemohlo mít vliv na výslednou částku náhrady nákladů právě proto, že se tato poměřuje ve vztahu k jistině pohledávky. Úspěšnějšímu žalobci přiznal náhradu soudního poplatku [částka] a náhradu nákladů, spojených se zastoupením advokátem, sestávající z odměny stanovené podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za každý úkon právní služby vykonané advokátem, v dané věci 3 x [částka] za převzetí věci, sepis jednoduché upomínky a sepis žaloby, a z paušální náhrady hotových 3 x [částka] za každý ze tří úkonů právní služby, a z 21% dph z odměny a z náhrady hotových výdajů, tedy [částka]. Výsledná náhrada činí ([anonymizováno] + 3 x [anonymizováno] + 3 x [anonymizováno] + [anonymizováno]) = [částka]. Žalovaná musí náhradu zaplatit k rukám zástupce žalobce podle § 149 o.s.ř. Lhůty k plnění určil soud obecné třídenní podle § 160 o.s.ř., když nezjistil důvod k jinému určení.