36 C 82/2022-47 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 060 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že ve dnech [anonymizováno] a [datum], při jízdě MHD, linkou metra [anonymizováno], provozovanou žalobcem, se žalovaný při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. O těchto kontrolách byly sepsány zápisy. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobci jízdné ve výši 2 x [částka] a na základě smluvních podmínek žalobce i přirážky k jízdnému ve výši 2 x [částka]. Žalovaný z dlužné částky do dnešního dne ničeho nezaplatil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci: žalovaný se neprokázal platným jízdním dokladem přepravnímu kontrolorovi dne [anonymizováno] a [datum] při jízdě pražskou MHD, linkou metra [anonymizováno], provozovanou žalobcem, o čemž byl sepsán Zápis o provedené kontrole [číslo] ([variabilní symbol]) a [číslo] ([variabilní symbol]). Žalovaný byl vyzván k úhradě jízdného ve výši 2 x [částka] a přirážky ve výši 2 x [částka], přičemž částku, ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum], neuhradil. Dle přepravních podmínek žalobce není rozlišováno mezi zletilými a staršími nezletilými cestujícími bez platného jízdního dokladu. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů. Mezi účastníky došlo ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), čímž vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2 x [částka] za jízdné. To žalovaný neučinil a dle smluvních podmínek žalobce mu tak mohla být uložena přirážka v maximální výši [částka] za každou z těchto jízd. Žalobce požadoval na žalovaném zaplatit přirážku v plné výši, přičemž nereflektoval, že mu bylo 16 let. V takovém věku sice měl dostatečnou rozumovou vyspělost pro pochopení povinnosti zaplatit jízdné, nikoli však pro pochopení druhotné sankce, sjednané na základě obchodních podmínek žalobce, ve výši, která mnohonásobně převyšuje cenu přepravy a ve výši, která nikterak nerozlišuje mezi dospělými a staršími nezletilými dětmi. Ohledně přirážky a jejího příslušenství tak nemůže být žaloba důvodná, neboť sankce vůči dětem mají být pro děti předvídatelné a především konstruktivní dobudoucna, nikoli majetkově represivní, a to ještě ve stejné výši, jako pro dospělé. Požadovat po nezletilém, aby znal obchodní podmínky přepravy v pasáži přirážek k jízdnému, je těžko proveditelná úvaha. Žalobce se omluvil ze soudního jednání. S ohledem na jeho nepřítomnost jej soud nepoučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdil a označil důkazy k tomu, že mohl být nezletilý ve věku 16 let plně vědom jeho smluvních přepravních podmínek. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl pouze stran dlužného jízdného v celkové výši 60 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl. Úroky z prodlení byly žalobci přiznány dle § 1970 o. z. Výše úroku je dána vládním nařízením č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byla přiznána 2 % z žalované částky. Žaloba tedy byla prakticky v celé výši zamítnuta, a procesní úspěch tak stojí na straně žalovaného, kterému však žádné náklady nevznikly. Odůvodnění rozsudku je v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.