41 C 140/2022-20 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 999,87 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný byl od [datum] účastníkem telekomunikační služby [anonymizováno] [číslo] pojištění zařízení na základě smluv o poskytování služeb ze dnů [datum] a [datum]. Na základě těchto smluv se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících a žalovaný se zavázal platit žalobkyni za tyto služby ceny dle ceníku žalobkyně, a to ve lhůtách splatnosti jednotlivě stanovených v pravidelných vyúčtováních. Žalovaný své povinnosti vyplývající z těchto smluv porušil, když přestal za poskytnuté služby třetích stran platit vyúčtované ceny. Žalovaný neuhradil z vyúčtování [číslo] splatného ke dni [datum] dluh ve výši 2 163,37 Kč, z vyúčtování [číslo] splatného ke dni [datum] dluh ve výši 1 304 Kč, z vyúčtování [číslo] splatného ke dni [datum] dluh ve výši 298,50 Kč, z vyúčtování [číslo] splatného ke dni [datum] dluh ve výši 117 Kč a z vyúčtování [číslo] splatného ke dni [datum] rovněž dluh ve výši 117 Kč. Celková výše dlužné částky žalovaného činí 3 999,87 Kč. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky opakovaně vyzván na základě upomínky ze dne [datum] a pokusu o smír ze dne [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil, nárokovala žalobkyně vedle jistiny také zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po datu splatnosti posledního vystaveného vyúčtování do zaplacení. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] účastnickou smlouvu. Dle účastnické smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících a žalovaný se zavázala platit žalobkyni ceny těchto služeb vyúčtované dle ceníku a všeobecných podmínek žalobkyně. Žalovaný tuto svou povinnost porušil, když přestal za poskytnuté služby třetích stran platit vyúčtované ceny. Žalobkyně vystavila žalovanému za období od [datum] do [datum] vyúčtování [číslo] na částku 12 514,54 Kč splatnou dnem [datum]. Žalobkyně dále vystavila žalovanému za období od [datum] do [datum] vyúčtování [číslo] na částku 3 816,73 Kč splatnou dnem [datum]. Žalobkyně dále vystavila žalovanému za období od [datum] do [datum] vyúčtování [číslo] na částku 298,50 Kč splatnou dnem [datum]. Žalobkyně dále vystavila žalovanému za období od [datum] do [datum] vyúčtování [číslo] na částku 117 Kč splatnou dnem [datum]. Žalobkyně dále vystavila žalovanému za období od [datum] do [datum] vyúčtování [číslo] na částku 117 Kč splatnou dnem [datum]. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni [datum] účastnickou smlouvu pro dlouhodobé neplacení splatných vyúčtování vypověděla. Současně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v celkové výši 12 596,70 Kč. Následně dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému další výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 26 339,93 Kč označenou jako pokus o smír. 5. Takto zjištěný skutkový stav soud následně posoudil podle ust. § [číslo] odst. 2, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle § 2 písm. n), o), § 63 a § 64 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“). 6. Předně soud posuzoval, zda má pravomoc rozhodnout tento spor, přičemž vyšel z usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 25. 9. 2018, č. j. Konf 19/2018-13, z něhož plyne, že mezi služby elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích nespadají služby, jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu, poskytovatel sice zprostředkuje svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby. [příjmení] ohledně takových služeb, které neposkytuje telekomunikační operátor, ale jeho smluvní partneři, a které jsou označovány také jako služby třetích stran, nejsou spory o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích a rozhoduje o nich soud, nikoli Český telekomunikační úřad. Zdejší soud má tudíž v souladu s ust. § 7 odst. 1 o. s. ř. pravomoc rozhodnout tento spor. 7. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že účastníci spolu uzavřeli účastnickou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících. Žalovaný se zavázal pravidelně hradit cenu těchto služeb dle ceníku tarifů a služeb žalobkyně, přičemž tomuto svému závazku nedostál. Žalobkyně žalovanému v souladu se svými všeobecnými podmínkami řádně vystavila vyúčtování za poskytnuté služby a stanovila datum splatnosti, avšak žalovaný povinnost uhradit cenu těchto služeb za období od [datum] do [datum] nesplnil, čímž mu vznikl u žalobkyně dluh ve výši 3 999,87 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svému závazku nedostál, a ani na základě předžalobní výzvy svůj dluh neuhradil, je v prodlení. Na svou obranu přitom žalovaný neuvedl nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnil. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 3 999,87 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po datu splatnosti posledního vystaveného vyúčtování do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 8. Soud dále II. výrokem tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč, neboť tyto náklady striktně vzato spadají do nákladů řízení, o nichž soud rozhodl III. výrokem tohoto rozsudku a do nichž tyto paušální náhrady nezastoupeného účastníka zahrnul. 9. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné nezastoupené žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a jednak z paušálních náhrad hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši dvakrát po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Soud aplikoval odst. 1 a nikoli odst. 3 § 2 výše uvedené vyhlášky z toho důvodu, že řízení bylo jednak zahájeno návrhem s ustáleným obsahem ve skutkově a právně obdobné bagatelní věci a jednak žalobkyně sama vyúčtovala dva úkony po 100 Kč podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (třebaže jako náklady spojené s uplatněním pohledávky a nikoli jako náklady řízení, jak uvedeno výše k II. výroku). Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 600 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.