41 C 154/2022-16 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení celkové částky 1 524 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k tomuto nezaplacenému jízdnému za přepravu městskou hromadnou dopravou. Tvrdila, že žalovaná se dne [datum] v autobusové lince 133 v [obec] neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné. Proto jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě neuhrazeného jízdného i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná však dlužnou částku, splatnou ke dni provedení přepravní kontroly, neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, a proto žalobkyně nárokovala vedle jistiny také úrok z prodlení v zákonné výši. 2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalovaná využila dne [datum] ke své přepravě autobusovou linku 133, přičemž se při přepravní kontrole na výzvu neprokázala žádným jízdním dokladem, o čemž s ní byl sepsán zápis ze dne [datum], [číslo] [variabilní symbol] Vedle neuhrazeného jízdného ve výši 24 Kč jí byla v souladu se smluvními přepravními podmínkami vyměřena také přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná však ani na základě následné předžalobní upomínky ze dne [datum] na svém dluhu v celkové výši 1 524 Kč ničeho neuhradila. 5. Soud věc posoudil podle § 2550 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dále dle § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen„ zákon o silniční dopravě“), a dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška o přepravním řádu“). 6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že účastnice spolu dne [datum] uzavřely přepravní smlouvu ve smyslu § 2550 o. z. a § 3 vyhlášky o přepravním řádu, přičemž žalovaná porušila své povinnosti cestujícího, neboť se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem. V důsledku toho jí vznikla povinnost uhradit žalobkyni vedle neuhrazeného jízdného dle tarifu ve výši 24 Kč též přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, jejíž výše byla stanovena v souladu s § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě. Vzhledem k tomu, že žalovaná svému závazku nedostála, a ani na základě předžalobní výzvy svůj dluh v celkové výši 1 524 Kč neuhradila, je v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení z částky 1 524 Kč od [datum], tj. ode dne následujícího po uskutečnění neuhrazené přepravy, do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku podle § 150 o. s. ř., kdy soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni, které by jí ve smyslu § 142 a násl. o. s. ř. náležely. Tyto důvody spatřuje soud především ve věku žalované, které bylo v době jednání 17 let, a soud má v dané věci za to, a to i s ohledem na předmět řízení a tarifní hodnotu sporu, že nelze po nezletilé žalované spravedlivě požadovat, aby hradila další finanční částku, která by odpovídala nákladům soudního řízení. Ačkoli nezletilá v tomto věku zpravidla bude mít představu o tom, že při jízdě městskou hromadnou dopravou je třeba platit jízdné a v případě porušení této povinnosti vznikne nárok na přirážku (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3708/15), podle mínění soudu již nemusí mít dostatečnou představu, že při vymáhání této povinnosti vzniknou náklady řízení v částce, jež bezmála dosahuje samotného vymáhaného nároku (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1775/14). Za této situace tak soud shledal na straně žalované důvody hodné zvláštního zřetele a jinak úspěšné žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal.