41 C 173/2022-38 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaný zaplatil ve výroku uvedenou částku spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [bankovní účet], u něhož nebylo ode dne [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně má proto právo podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), na příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou vozidlo bylo provozováno v rozporu se zákonem (nemělo uzavřené povinné ručení), kdy výše příspěvku činí dle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška ministerstva financí“), částku 35 Kč za jeden den. Na tomto nároku tedy žalobkyně uplatňuje celkem 9 170 Kč za příslušný počet dní prodlení tak, jak shora uvedeno, a náklady na upomínání a vymáhání ve výši 300 Kč. 2. Soud rozhodl o nároku žalobkyně elektronickým platebním rozkazem ze dne 30. 8. 2022, č. j. EPR 235470/2022-5, který byl žalovanému doručen dne [datum]. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu dne [datum] odpor, ve kterém uvedl, že dlužnou částku žalobkyni dne [datum], tedy ještě před podáním žaloby, uhradil. 3. Žalobkyně ve své replice argumentovala tím, že úhrada žalovaného se týkala jiného případu pod [variabilní symbol]. 4. Na vyjádření žalobkyně reagoval žalovaný vyjádřením tak, že souhlasil se splácením žalované částky a současně omluvil svou nepřítomnost u nařízeného jednání dne [datum] z důvodu dlouhodobého pobytu v zahraničí. 5. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož byl žalovaný od [datum] vlastníkem a provozovatelem osobního motorového vozidla [registrační značka] se zdvihovým objemem válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, přičemž k tomuto vozidlu nebylo v období od [datum] do [datum] sjednáno povinné ručení, ačkoliv vozidlo bylo v registru vozidel evidováno jako provozované. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala dopisem ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy s tím, že denní sazba tohoto příspěvku činila 35 Kč, tzn. za 262 dnů bez pojištění celkem 9 170 Kč, k čemuž žalobkyně žalovanému účtovala též náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč. Následně žalobkyně žalovaného dne [datum] písemně upomenula k úhradě nedoplatku a nakonec mu dne [datum] prostřednictvím své zástupkyně zaslala též předžalobní výzvu. Žalovaný však na svém dluhu žalobkyni ničeho nezaplatil. 6. Z předložených listin dále vyplynulo, že žalobkyně již v minulosti žalovaného vyzývala k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných, a to z důvodu, že žalovaný na vozidlo neměl uzavřeno povinné ručení ani v době od [datum] do [datum]. V souvislosti s tímto obdobím žalobkyně žalovaného vyzvala dne [datum] k úhradě částky 3 345 Kč pod [variabilní symbol]. Žalovaný částku 3 345 Kč uhradil dne [datum], tato úhrada se však týkala jiného dlužného období. 7. Soud věc posoudil podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále dle § 4 a § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti a dle § 2 odst. 1 písm. g) a § 2a vyhlášky ministerstva financí. 8. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný byl vlastníkem osobního automobilu [registrační značka] se zdvihovým objemem válců nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, pro jehož provoz nebylo sjednáno v období od [datum] do [datum] povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v uvedeném období nebylo vozidlo provozováno. Dle žalovaným předložených listin toto vozidlo nebylo provozováno až ode dne [datum], kdy byl zapsán zánik vozidla v registru silničních vozidel. V období od [datum] do [datum], jehož se týká toto soudní řízení, tak žalovanému vznikla povinnost mít sjednáno na vozidlo pojištění, a tu nesplnil, pročež je povinen uhradit žalobkyní požadovaný příspěvek nepojištěných. 9. Příspěvek do garančního fondu pak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za 262 dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, v sazbě 35 Kč za jeden den podle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky ministerstva financí činil celkem 9 170 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním tohoto příspěvku podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti, kterou vyhláška ministerstva financí stanovuje dle § 2a fixní částkou 300 Kč Celkem tak žalobkyni vzniklo právo na zaplacení částky 9 470 Kč, kterou neuhradil, a proto se dostal do prodlení. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 9 470 Kč i s úrokem z prodlení za období po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky určené ve výzvě k úhradě ze dne [datum] do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. K procesní obraně žalovaného postavené na tom, že žalobkyni již dlužnou částku uhradil, soud podotýká, že úhrada se týkala jiného období – od [datum] do [datum], nikoli však období nyní řešeného – od [datum] do [datum]. 11. Soud s ohledem na žádost žalovaného, odůvodněnou jeho tíživou situací, a souhlas žalobkyně uložil žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách, a to po 1 050 Kč měsíčně. Právě s takovou výší splátek žalobkyně souhlasila a též soudu připadala jako přiměřená. 12. Ve splátkách je žalovaný dle tohoto rozsudku oprávněn hradit též náklady řízení úspěšné žalobkyně (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a jednak z odměny advokátky, která byla tvořena částkou 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Dále z odměny advokátky, která byla tvořena částkou 1 500 Kč za 1 úkon právní služby (písemné vyjádření ve věci samé) dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, a dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši 567 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 3 667 Kč.