41 C 194/2022-14 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný je poplatníkem televizního poplatku, a to s ohledem na skutečnost, že se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla zákonná povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, což žalovaný učinil dne [datum]. Žalovaný neuhradil televizní poplatek za období od [datum] do [datum] v celkové výši 810 Kč, přičemž náklady spojené s upomínkou činí 63 Kč. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož se žalovaný v měsíci srpnu roku 2007 přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Žalobkyně žalovaného dne [datum] upomenula k zaplacení televizního poplatku za období od [datum] do [datum] ve výši 873 Kč. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení soud zjistil, že žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z nezaplaceného poplatku ode dne následujícího po jeho splatnosti do dne vyhotovení žaloby kapitalizovaného částkou 78,26 Kč. 5. Soud věc posoudil podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále dle § 3 odst. 2, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“). 6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný byl v období, během něhož nezaplatil televizní poplatek, řádně přihlášeným poplatníkem televizního poplatku v souladu s ust. § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný televizní poplatek splatný v zákonné lhůtě splatnosti nezaplatil včas, čímž se dostal do prodlení. Na svou obranu přitom žalovaný neuvedl nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a vedle jistiny přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky spočívající v kapitalizovaném úroku z prodlení ze splatného televizního poplatku, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou 400 Kč za 2 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepis podání ve věci samé) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši 126 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 1 126 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.