41 C 229/2021-89 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaný zaplatil ve výroku uvedenou částku spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], u něhož nebylo ode dne [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně má proto právo podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“), na příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou vozidlo bylo provozováno v rozporu se zákonem (nemělo uzavřené povinné ručení), kdy výše příspěvku činí dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška ministerstva financí“), částku 65 Kč za jeden den. Na tomto nároku tedy žalobkyně uplatňuje celkem 5 200 Kč za příslušný počet dní prodlení tak, jak shora uvedeno, a náklady na upomínání a vymáhání ve výši 300 Kč. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Jelikož žalovaný, který je občanem Slovenské republiky, byl žalován právnickou osobou se sídlem v České republice před soudem České republiky, musel se soud zabývat otázkou své mezinárodní příslušnosti. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Dle článku 4 odstavce 1 nařízení Brusel I bis může být osoba, která má bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovaná u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V dané věci má žalovaný bydliště na adrese v České republice uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dle článku 4 odstavce 1 nařízení Brusel I bis tedy může být žalován o zaplacení dluhu u soudu České republiky. V dané věci je tedy Okresní soud Praha-západ mezinárodně příslušný k projednání této věci. 5. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož byl žalovaný od [datum] vlastníkem a provozovatelem osobního motorového vozidla [registrační značka] se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž k tomuto vozidlu nebylo v období od [datum] do [datum] sjednáno povinné ručení, ačkoliv vozidlo bylo v registru vozidel evidováno jako provozované. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala dopisem ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy s tím, že denní sazba tohoto příspěvku činila 65 Kč, tzn. za 80 dnů bez pojištění celkem 5 200 Kč, k čemuž žalobkyně žalovanému účtovala též náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč. Následně žalobkyně žalovaného ve dnech [datum] a [datum] dvakrát písemně upomenula k úhradě nedoplatku a nakonec mu dne [datum] prostřednictvím svého zástupce zaslala též předžalobní výzvu. Žalovaný však na svém dluhu žalobkyni ničeho nezaplatil. 6. Soud věc posoudil podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále dle § 4 a § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti a dle § 2 odst. 1 písm. g) a § 2a vyhlášky ministerstva financí. 7. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný je vlastníkem osobního automobilu [registrační značka] se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, pro jehož provoz nebylo sjednáno v období od [datum] do [datum] povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v uvedeném období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti, který za 80 dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, v sazbě 65 Kč za jeden den podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky ministerstva financí činí celkem 5 200 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním tohoto příspěvku podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti, kterou vyhláška ministerstva financí stanovuje dle § 2a fixní částkou 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svému závazku nedostál a ani na základě předžalobní výzvy svůj dluh v celkové výši 5 200 Kč neuhradil, je v prodlení. Na svou obranu přitom žalovaný neuvedl nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku, s tím, že žalobkyni přiznal též úrok z prodlení z částky 5 500 Kč za období po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky určené ve výzvě k úhradě ze dne [datum] do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní. 8. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 1 489 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.