41 C 4/2022-92 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u zdejšího soudu domáhala, aby jí žalovaná zaplatila v I. výroku uvedenou částku spolu s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu o nájmu motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) na jeden den od [datum] 15:30 hodin do [datum] 15:30 hodin. Při zpětné předávce vozidla žalobkyně zjistila, že bylo vozidlo předáno poškozené. Žalovaná škodu odmítla a zpětné vrácení nepodepsala. Oprava poškozeného vozidla činila částku 27 199 Kč a vozidlo bylo z důvodu opravy mimo provoz devět dní. Žalobkyni vznikla škoda tím, že dotčené vozidlo neměla možnost po dobu opravy využívat pro své podnikatelské aktivity. Při specifikaci škody vycházela žalobkyně z denní sazby půjčovného pro tento typ vozidla v částce 1 100 Kč za jeden den. Celkem tedy 9 900 Kč za devět dní a dále žalobkyně připočetla manipulační poplatek ve výši 100 Kč. Dlužná částka činí celkem 10 000 Kč, na kterou žalobkyně vystavila žalované fakturu dne [datum] s datem splatnosti [datum]. Žalovaná však dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní upomínky ze dne [datum] a [datum]. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok uplatňovaný žalobou neuznává. Argumentovala tím, že škoda na vozidle byla úmyslně zvětšena a není prokazatelné, že škodu způsobila žalovaná. Dle slov žalované dne [datum] žádná prohlubeň na vozidle viditelná nebyla a neodpovídá ani úhel linie s poškozenými místy. Žalovaná uvedla, že fotodokumentace, kde je viditelné hlubší poškození vozidla, pochází až ze dne [datum]. Poškození tedy působí, že bylo účelově zvětšeno. Žalovaná se domnívá, že drobný škrábanec na vozidle neovlivní jeho hodnotu ani další užívání a nevidí v tom příčinu k opravě vozidla v takovém rozsahu. Dne [datum] obdržela žalovaná dle svých slov kalkulaci opravy vytvořenou dne [datum] v celkové částce 27 778,42 Kč, která zahrnovala opravy, jež dle mínění žalované nikterak nesouvisí se škodou, která byla žalované vytýkaná. 3. Žalobkyně ve své replice argumentovala tím, že vozidlo předala žalované nepoškozené, což vyplývá z fotodokumentace. Následně z fotodokumentace, která byla pořízena při zpětném předání vozidla, je viditelné poškození levého boku vozidla. Po návratu do sídla žalobkyně byla pořízena další fotodokumentace prokazující poškození plechového boku vozidla i jeho ochranné lišty. Žalobkyně odmítá nařčení žalované, že úmyslně zvětšila škodu na předmětném vozidle, neboť se jedná o nepodložené úvahy žalované. Ohledně polemiky žalované o rozsahu opravy vozidla a počtu dní nutných k této opravě žalobkyně uvedla, že [datum] provedla pojišťovna záznam o prohlídce vozidla. 4. V souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 5. Soud při jednání provedl dokazování a z listin předložených oběma stranami, výslechu svědků a tvrzení účastníků zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož uzavřela dne [datum] žalovaná jako nájemce a žalobkyně jako pronajímatel smlouvu o pronájmu nákladního vozidla, ve které se žalovaná zavázala přenechat nájemci vozidlo k dočasnému užívání, a to ode dne [datum] 15:30 hodin do [datum] 15:30 hodin. Celkové nájemné činilo částku 1 331 Kč. Pronajímatel se zavázal vozidlo převzít k dočasnému užívání, zaplatit nájemné ve sjednané výši a jistinu ve výši 10 000 Kč. O převzetí vozidla i jeho vrácení byl sepsán protokol. V případě škodní události se nájemce zavázal uhradit spoluúčast na škodě ve výši 10 %, minimálně však 10 000 Kč. V bodě osm článku VI. nájemní smlouvy si strany ujednaly, že v případě poškození předmětu nájmu bude nájemci účtován poplatek ve výši 5 000 Kč za vypracování znaleckého posudku za účelem objektivního stanovení výše nákladů na opravu a po celou dobu opravy je nájemce povinen hradit pronajímateli denní sazbu za pronájem vozidla. Z přiložených fotografií i výpovědí svědků vyplynulo, že žalovaná předmětné vozidlo vrátila poškozené. Oprava vozidla činila částku ve výši 27 199 Kč. Žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] na částku 10 000 Kč za smluvní spoluúčast na škodě se splatností dne [datum]. Žalovaná však ničeho nezaplatila ani přes předžalobní upomínky ze dne [datum] a [datum] a odmítla svou spoluúčast na škodě vozidla. Žalovaná uvedla, že poškození vozidla bylo účelně zvětšeno a že vozidlo bylo již poškozené. Tato svá tvrzení ničím nedoložila. Na základě znaleckého posudku předloženého žalobkyní vyplynulo, že doba nutná k opravě poškozeného vozidla činila 11 dnů a obvyklou denní sazbu půjčovného určil znalec na částku 1 429 Kč včetně DPH za jeden den. Celkem tedy znalec stanovil ušlý zisk na částku 15 719 Kč včetně DPH. 6. Po právní stránce soud věc posoudil takto: 7. Podle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. 8. Ušlý zisk lze považovat újmu, spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, jde o ztrátu očekávaného přínosu. Při určení výše náhrady ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností, nebýt škodné události, poškozený ze své činnosti získal s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 25 Cdo 2858/2015 ze dne 20. 10. 2016). Z podstaty věci vyplývá, že takto zjišťovaná kategorie je hypotetická kategorie (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 1233/2006), nikoli exaktní výpočet škody, která skutečně vznikla. Takto je nutno nahlížet i na znalecký posudek a na zjištění z něho vyplývající, kdy znalec dospívá k výsledkům s určitou mírou pravděpodobnosti, neboť údaje za období, ve kterém škoda měla vzniknout, z povahy věci nejsou, neboť žalobkyně v důsledku škodní události způsobené žalovanou vozidlo půjčovat nemohla. 9. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci a výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl, neboť žalovaná způsobila škodu na předmětném vozidle, a to na jeho levém boku, a žalobkyni tím ušel zisk za dobu, kdy předmětné vozidlo bylo opravováno a nemohla ho využívat pro své podnikatelské aktivity. 10. Dle předloženého znaleckého posudku ze dne [datum] určil znalec nutnou dobu k opravě poškozeného vozidla na dobu 11 dnů a obvyklou denní sazbu půjčovného určil na částku 1 429 Kč včetně DPH za jeden den. Celkem tedy stanovil ušlý zisk na částku 15 719 Kč včetně DPH. Žalobkyně žádala přiznání náhrady za 9 dnů při denní sazbě půjčovného ve výši 1 100 Kč. Tedy celkem částku ve výši 9 900 Kč. Skutečná délka opravy byla tedy o jeden den kratší, než určil znalec a denní sazba půjčovného byla rovněž stanovena pod hodnotou určenou znalcem. 11. Žalovaná se snažila vůči uplatněnému nároku na zaplacení ušlého zisku namítat, že škodu na předmětném vozidle nezpůsobila a že škodu způsobila sama žalobkyně tím, že uvedené rýhy úmyslně prohloubila. Tato námitka však nemohla obstát, neboť žalovaná neprokázala, že by vozidlo bylo poškozeno již při jeho předání dne [datum], popřípadě že by škoda byla úmyslně zvětšena žalobkyní. Toto tvrzení žalované je vylučováno logikou věci, neboť jakékoli poškození vozidla snižuje jeho tržní hodnotu. 12. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení ušlého zisku ve výši 9 900 Kč a částky ve výši 100 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to společně s požadovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. K tomu soud dodává, že žalobkyně mohla požadovat dle citovaného nařízení až 1 200 Kč, avšak požadovala pouze 100 Kč; soud jí s ohledem na dispoziční zásadu nemohl přiznat více, než žádala. Patnáctidenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. tak, aby měla žalovaná dostatek času k plnění, když obecnou třídenní pariční lhůtu soud vzhledem k dlužné částce pokládal za příliš krátkou. 13. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou 9 000 Kč za 6 úkonů právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění, písemné podání ve věci samé z [datum] a dvě účasti při jednání před soudem) dle § 6 odst. 1, § 7 a §