41 C 60/2022-17 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k tomuto nezaplacenému jízdnému za přepravu městskou hromadnou dopravou. Tvrdila, že žalovaná se dne [datum] v tramvajové lince [anonymizováno] v [obec] neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné. Proto jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě neuhrazeného jízdného ve výši 30 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná však dlužné částky, splatné ke dni provedení přepravní kontroly, neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, a proto žalobkyně nárokovala vedle jistiny také úrok z prodlení v zákonné výši. 2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalovaná využila dne [datum] ke své přepravě tramvajovou linku 3, přičemž se při přepravní kontrole na výzvu neprokázala žádným jízdním dokladem, o čemž s ní byl dne [datum] sepsán zápis, [číslo] [variabilní symbol] Vedle neuhrazeného jízdného ve výši 30 Kč jí byla v souladu se smluvními přepravními podmínkami vyměřena také přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná však ani na základě následné předžalobní upomínky ze dne [datum] na svůj dluh v celkové výši 1 530 Kč ničeho neuhradila. 5. Soud věc posoudil podle § 2550 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dále dle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“), a dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška o přepravním řádu“). 6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že účastnice spolu dne [datum] uzavřely přepravní smlouvu ve smyslu § 2550 o. z. a § 3 vyhlášky o přepravním řádu, přičemž žalovaná porušila své povinnosti cestujícího, neboť se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem. V důsledku toho jí vznikla povinnost uhradit žalobkyni vedle neuhrazeného jízdného dle tarifu ve výši 30 Kč též přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, jejíž výše byla stanovena v souladu s § 37 odst. 6 zákona o drahách. Vzhledem k tomu, že žalovaná svému závazku nedostála, a ani na základě předžalobní výzvy svůj dluh v celkové výši 1 530 Kč neuhradila, je v prodlení. Na svou obranu přitom žalovaná neuvedla nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení z částky 1 530 Kč od [datum], tj. ode dne následujícího po uskutečnění neuhrazené přepravy, do zaplacení, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 1 489 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.