8 C 296/2022-17 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10 255 Kč s příslušenstvím specifikovaným v žalobě s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o úvěru ve výši 15 000 Kč se souhrnným poplatkem za uzavření smlouvy 9 975 Kč (součet kapitalizovaných úroků s úrokovou sazbou 26,1 % za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 475 Kč, administrativního poplatku za zpracování 3 000 Kč a nákladů na hotovostní splácení ve výši 4 500 Kč), přičemž půjčené peníze včetně souhrnného poplatku měla žalovaná splatit ve 45 týdenních splátkách po 555 Kč dle smlouvy uzavřené dne [datum]. Žalovaná na svůj dluh platila nepravidelně, celkem zaplatil pouze část dluhu ve výši 14 720 Kč, právnímu předchůdci žalobce vzniklo ke dni [datum] právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 8 407,25 Kč a na dlužném poplatku za hotovostní inkaso 1 847,75 Kč [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud podle § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 15 000 Kč, částka byla vyplacena v hotovosti a byla splatná v pravidelných měsíčních splátkách po spolu s poplatky ve výši uvedené ve smlouvě, náklady na hotovostní inkaso splátek a s úrokovou sazbou 26,1 % Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobci pohledávku za žalovanou a žalované to oznámil žalobce dopisem. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dluhu, který vznikl ze smlouvy o úvěru. Po zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 obč. zák. může věřitel celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). V daném případě byl žalované jako spotřebiteli poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit poskytovateli úvěru uvedenou částku a zaplatit poplatky v celkové výši sjednané ve smlouvě, jejichž součástí byly kapitalizované úroky za půjčené peníze ve výši 2 475 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 26,1 % ročně). Celkovou částku úvěru, úroku a poplatků měla žalovaná splatit v 45 týdenních splátkách po 555 Kč, což v plném rozsahu neučinila. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci, který pohledávku nabyl postoupením pohledávky od poskytovatele úvěru, dlužnou částku jistiny, původního kapitalizovaného úroku za dobu řádného trvání smlouvy a poplatků po odečtení částečné úhrady. Dále byl žalobci přisouzen úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce dále požadoval zaplacení kapitalizovaného úroku za další období ve výši 2 578,29 Kč, jakož i zaplacení smluvního úroku ve výši 26,1 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 407,25 Kč od [datum] do zaplacení. Tuto část žaloby však soud považuje za nedůvodnou. Ve smlouvě o úvěru byl úrok sjednán jednoznačně pevnou částkou ve výši 2 475 Kč, přičemž byl vypočten za použití sjednané úrokové sazby 26,1 % ročně. Tento výklad odpovídá § 1812 o. z. tak, jak by smlouvě měl rozumět průměrný spotřebitel. Dle smluvních podmínek byla smlouva o úvěru uzavřena na dobu určitou do splatnosti poslední sjednané splátky, přičemž v případě prodlení s úhradou splátek měla být účinnost smlouvy prodloužena do řádného zaplacení celé dlužné částky. To nastalo v daném případě z důvodu prodlení žalované. V textu samotné smlouvy je však úroková sazba jednoznačně sjednána pevnou sazbou, tedy není z ní pro běžného spotřebitele zjevné, že by v případě prodlení byl vedle sjednané pevné částky byl povinen zaplatit další smluvní úroky ve výši 26,1 % ročně. Pokud měla být smlouvou založena povinnost platit smluvní úroky nad rámec pevné částky úroků, mělo to být ve smlouvě vyjádřeno jednoznačně a srozumitelně, což v předmětné smlouvě není splněno. Soud proto uplatněný nárok na zaplacení smluvních úroků nad rámec částky 2 475 Kč zahrnuté do celkového poplatku zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ve věci v rozsahu 72 % úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu 44 % jeho nákladů řízení (poměr úspěchu 72 % ku 28 %). Náklady řízení žalobce činily celkem 2 252 Kč, kde 800 Kč představuje zaplacený soudní poplatek za žalobu, 300 Kč je odměna za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., zástupce žalobce učinil v řízení 3 úkony, proto odměna činí 900 Kč, dále přísluší 3 x režijní paušál 100 Kč podle § 14b odst. 2 cit. vyhl. a rovněž částka odpovídající DPH z nákladů právního zastoupení (252 Kč). A 44 % z nákladů řízení žalobce je 991 Kč.