8 C 382/2021 — Okresní soud Praha-západ

1. Zástavní věřitel, původně [jméno] [příjmení], se svým návrhem proti zástavnímu dlužníku domáhal nařízení soudního prodeje zástavy dle výroku shora. Návrh odůvodnil tím, že [jméno] [příjmení] jako zapůjčitel uzavřel se zástavním dlužníkem smlouvu o zápůjčce ve výši 4 950 000 Kč. Ve smlouvě se dlužník zavázal vrátit zástavnímu věřiteli peněžní prostředky, které mu byly poskytnuty zástavním dlužníkem, s úrokem 1 % měsíčně ze zapůjčené částky do [datum]. Pohledávka zástavního věřitele byla zajištěna zástavní smlouvou k nemovitostem uvedeným ve výroku tohoto usnesení uzavřenou se zástavním dlužníkem dne [datum], zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí. Zástavní dlužník ke dni splatnosti ničeho neuhradil, byl proto vyzván k úhradě výzvou ze dne [datum], kde zástavní věřitel vyčíslil splatný úrok částkou 594 000 Kč a nadále požaduje úrok 1 % měsíčně z jistiny zápůjčky od [datum] do zaplacení. 2. Zástavní dlužník k žalobě uvedl, že mu bylo oznámeno písemně, že původní zástavní věřitel předmětnou pohledávku postoupil společnosti [právnická osoba], pozbyl tak aktivní legitimace. Věcně se zástavní dlužník ve věci nevyjádřil. 3. V dalším průběhu řízení na místo původního zástavního věřitele [jméno] [příjmení] vstoupila společnost [právnická osoba], což soud připustil usnesením č. j. 8 C 382/2021, které nabylo právní moci [datum]. Námitka zástavního dlužníka o nedostatku aktivní legitimace tak již není důvodná. 4. Zástavní věřitel doložil svoji zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 356 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). 5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že se [jméno] [příjmení] zavázal poskytnout zástavnímu dlužníku zápůjčku ve výši 4 950 000 Kč a zástavní dlužník se ji zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 1 % měsíčně z jistiny zápůjčky do [datum]. Zástavní věřitel [jméno] [příjmení] vyzýval zástavního dlužníka k úhradě dluhu ze zápůjčky včetně kapitalizovaného úroku ve výši 594 000 Kč dopisem ze dne [datum] (výzva k úhradě, dodejka). 6. K zajištění pohledávky zástavního věřitele, včetně příslušenství, byla mezi [jméno] [příjmení] a zástavním dlužníkem uzavřena dne [datum] zástavní smlouva, na které byly podpisy smluvních stran úředně ověřeny, dle níž tvořily zástavu nemovitosti uvedené ve výroku tohoto usnesení (smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ze dne [datum]). Zástavní dlužník je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec]. Zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky zástavního věřitele [jméno] [příjmení] ze smlouvy o zápůjčce ve výši 4 950 000 Kč s příslušenstvím bylo zapsáno do katastru nemovitostí pod sp. zn. V- [číslo] (výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupil původní zástavní věřitel [jméno] [příjmení] pohledávku za zástavním dlužníkem na společnost [právnická osoba], podpisy na smlouvě byly úředně ověřeny. 7. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. 8. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že v řízení o soudní prodej zástavy se soud zabývá pouze tím, zda byla doložena pohledávka zástavního věřitele, zástavní právo k zástavě a skutečnost, kdo je zástavním dlužníkem. Ze shora uvedeného je pak zjevné, že současný zástavní věřitel doložil, že má aktuálně pohledávku, přičemž k uspokojení této pohledávky bylo zřízeno zástavní právo na nemovitostech uvedených ve výroku tohoto usnesení, které jsou ve vlastnictví zástavního dlužníka. Vzhledem k tomu, že tedy byla doložena zajištěná pohledávka, která není dosud splacena, zástavní právo k zástavě, stejně jako skutečnost, kdo je zástavním dlužníkem, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku shora uvedeno a soudní prodej zástavy nařídil. 9. Soud nerozhodoval o nákladech řízení s ohledem na nález Ústavního soudu IÚS 28/14, ze dne [datum]:„ Porušení práva na spravedlivý proces představuje takový postup obecných soudů, který nerespektuje předchozí judikaturu Ústavního soudu. V posuzované věci shledal Ústavní soud, že obecné soudy rozhodovaly v rozporu s jeho nálezem sp.zn. II. ÚS 114/06, jehož„ nosné“ myšlenky jsou podle čl. 89 odst. 2 Ústavy závazné. Ústavní soud v tomto nálezu formuloval právní větu:„ Je porušením práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy (§ 200y až 200za občanského soudního řádu), současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy, rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.“ Jak je tedy uvedeno shora, o nákladech tohoto řízení bude rozhodnuto až v rámci řízení vykonávacího.