10 C 2/2023-21 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa], a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené s žalovanou dne [datum]. Za období od [datum] do [datum] žalobkyně vystavila žalované fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny ze dne [datum] znějící na částku 7 933,97 Kč, s datem splatnosti [datum]. Žalovaná však na tuto fakturu plnila pouze částečně, a to dne [datum] platbou ve výši 300 Kč, dne [datum] platbou ve výši 300 Kč, dne [datum] platbou ve výši 120 Kč a dne [datum] platbou ve výši 300 Kč, pročež žalobkyně eviduje za žalovanou na předmětnou fakturu dluh ve výši 6 913,97 Kč. Za období od [datum] do [datum] pak žalobkyně vystavila žalované fakturu ze dne [datum] znějící na částku 14 691,62 Kč, s datem splatnosti [datum], kterou žalovaná neuhradila ani zčásti. V důsledku neplacení služeb došlo k odpojení odběrného místa žalované, za což žalobkyně vystavila žalované fakturu ze dne [datum] znějící na částku 907,50 Kč. Dále žalobkyně za žalovanou evidovala pohledávky ve výši třikrát po 240 Kč za upomínky k úhradě dluhu ze dne [datum], [datum] a dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila, ačkoli k tomu byla žalobkyní upomínána. 2. Žalovaná zůstala nečinná a proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listin předložených žalobkyní dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese: [adresa], a žalovaná se zavázala za tyto dodávky platit (prokázáno: smlouva ze dne [datum]). Za fakturační období od [datum] do [datum] vystavila žalobkyně žalované fakturu znějící na nedoplatek ve výši 7 933,97 Kč, splatný dne [datum] (prokázáno: vyúčtování za elektřinu [číslo]). Za fakturační období od [datum] do [datum] žalobkyně vystavila žalované fakturu znějící na nedoplatek ve výši 14 691,62 Kč, splatný dne [datum] (prokázáno: vyúčtování za elektřinu [číslo]). Další fakturou za samostatné odpojení elektřiny v odběrném místě žalobkyně vyúčtovala žalované částku 907,50 Kč, splatnou dne [datum] (prokázáno: faktura [číslo]). Dle ceníku [právnická osoba] [anonymizováno] poplatek za odpojení na hladině NN činil částku 907,50 Kč včetně DPH (prokázáno: ceník [anonymizována dvě slova] platný od [datum]). Žalobkyně též zaslala žalované tři upomínky k úhradě dlužných částek (prokázáno: upomínka ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]). Podle svých všeobecných obchodních podmínek je žalobkyně oprávněna účtovat za každou odeslanou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv dlužné částky poplatek ve výši 240 Kč (prokázáno: všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny). Předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek (prokázáno: předžalobní výzva ze dne [datum], včetně podacího archu). 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2010 (dále jen„ energetický zákon“) a podle zákona č. 40 /1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 6. Podle § 50 odst. 2 věty první energetického zákona, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 7. Podle § 517 odst. 1 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dle odst. 2 téhož ustanovení má věřitel právo požadovat od dlužníka, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 8. Na základě shora uvedeného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalobkyně dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Předloženými fakturami bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované za realizované dodávky elektřiny nedoplatky v celkové výši 22 625,59 Kč. Dle v řízení nezpochybněného tvrzení žalovaná uhradila pouze částečně první fakturu na sdružené služby dodávky elektřiny, a to postupně celkem částku 1 020 Kč. Na první fakturu tak žalovaná dosud dluží částku 6 913,97 Kč a na druhou fakturu, ze které svůj dluh neuhradila ani částečně, pak částku 14 691,62 Kč. Žalobkyně současně evidovala za žalovanou pohledávku ve výši 907,50 Kč za odpojení odběrného místa, neboť tuto částku uhradila za žalovanou společnosti [právnická osoba], dle jeho ceníku a dle faktury, kterou pak žalované vystavila. Za oprávněný vedle toho soud považoval též nárok žalobkyně na zaplacení částky 240 Kč za upomínku ze dne [datum], nárok na zaplacení částky 240 Kč za druhou upomínku ze dne [datum], jakož i nárok na zaplacení částky 240 Kč za třetí upomínku ze dne [datum], na nichž žalovaná dosud neuhradila ničeho; tyto tři nároky přitom vycházely ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalovaná proti žádnému ze shora uvedených nároků na zaplacení ničeho nenamítala a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by je jakkoli zpochybnila. Soud proto I. výrokem tohoto rozsudku žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení, jehož výše se podle § 517 odst. 2 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž vycházel ze splatnosti dle faktur, jakož i z toho, že původně fakturovaná částka ve výši 7 933,97 Kč byla částečně uhrazena několika platbami uváděnými žalobkyní. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 382 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 930 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 233,09 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.