13 C 192/2022-76 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala stanovení výživného pro zletilé dítě. Uvedla, že žalovaný je jejím otcem. Žalobkyně se soustavně připravuje na budoucí povolání, je studentkou vysoké školy – Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v [obec]. Žalobkyně dokončila bakalářské studium a v říjnu 2022 nastoupí k magisterskému studiu. Žalovaný nepřispívá žádným způsobem na výživu žalobkyně. Žalobkyni není známo, že by měl žalovaný další vyživovací povinnost. Žalobkyně bydlí od září 2020 v nájemním bydlení bez rodičů, kde platí měsíční nájemné ve výši 12 000 Kč, dále zálohy na služby ve výši 2 700 Kč měsíčně a zálohy na elektrickou energii ve výši 800 Kč měsíčně. Další náklady žalobkyně tvoří zejména výdaje na ošacení, jídlo, dopravu, výdaje na kulturu apod. v průměrné částce cca 4 000 Kč měsíčně. Vzhledem ke studiu na vysoké škole není žalobkyně schopna se sama živit. Peněžní prostředky si obstarává z krátkodobých nárazových brigád. Tyto příjmy jsou s ohledem na jejich nárazovost i překotnost žalobkyní ihned spotřebovávány. Tyto výdělky neumožňují žalobkyni uspokojovat všechny její potřeby. Další příjem žalobkyně tvoří výživa od její matky, která spočívá jednak ve finančním příspěvku cca 5 000 Kč měsíčně, a dále ve faktickém – naturálním příspěvku, kdy matka žalobkyni podporuje nákupem potravin nebo drogerie, vařením jídel pro žalobkyni apod. Žalovaný vykonává od června 2021 trest odnětí svobody. Jeho příjem tvoří dávka předčasného starobního důchodu, jejíž měsíční výše by měla dosahovat cca 28 000 Kč. Žalobkyně navrhuje stanovit výši výživného na částku 7 000 Kč měsíčně, a to i za dobu tří let zpětně, tedy ode dne [datum], jelikož žalovaný neplnil svoji vyživovací povinnost od října 2019, kdy žalobkyně nastoupila na vysokou školu. 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 let, s výstupem roku 2030, k trestu propadnutí majetku a k náhradě škody ve výši 55 000 000 Kč. Nyní vykonává trest ve Vazební věznici Ruzyně. Žalovaný pobírá předčasný starobní důchod ve výši 29 815 Kč, jenž je trvale exekuován na částku životního minima (8 428 Kč). Exekucí je mu tedy strháváno cca 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný plně sdílí požadavky žalobkyně, která je jeho nejbližší osobou. Za normálních okolností by se splácením výživného neváhal. Nyní však nemá žádný majetek a jeho jediný příjem jde ze 2/3 exekutorovi. Žádá proto soud, aby tyto okolnosti vzal v potaz. 3. Na jednání, konaném dne [datum], byla připuštěna změna žaloby spočívající v tom, že žalobkyně rozšířila žalobu o příslušenství dlužného výživného, konkrétně úrok z prodlení z dlužného výživného za jednotlivé měsíce za období od [datum] až do [datum]. 4. Soud při rozhodování vycházel ze shodných tvrzení účastníků, tedy ze skutečností, které účastnici na jednání, konaném dne [datum], učinili nespornými. Soud na základě těchto skutečností učinil níže popsaná zjištění. Žalovaný je otcem již zletilé žalobkyně. Žalobkyně se soustavně připravuje na budoucí povolání, ode dne [datum] až dosud je studentkou vysoké školy, a to Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v [obec]. Žalobkyně bydlí v nájemním bytě, kde nájemné činí 12 000 Kč měsíčně, dále hradí energie a poplatky ve výši 3 500 Kč měsíčně. Žalobkyně dostává příspěvek od matky ve výši 5 000 Kč měsíčně a má nárazový příjem z brigád. Žalovaný je od června 2021 ve výkonu trestu odnětí svobody, byl odsouzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 81/2020 ze dne 17. 6. 2021 k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, dále k trestu propadnutí majetku a k náhradě škody. Žalovaný byl vazebně zadržen od roku 2014 do roku 2015. Před svým nástupem do výkonu trestu odnětí svobody žalovaný pobíral pouze důchod s tím, že další jeho příjem byl pouze z příležitostných brigád, neboť v důsledku probíhajícího trestního stíhání nemohl sehnat ve zdravotnictví práci. Nyní má žalovaný jediný příjem z předčasného starobního důchodu ve výši 29 815 Kč. Tento příjem je exekuován na částku životního minima ve výši 8 428 Kč. Žalovaný žalobkyni na její výživu od října 2019 ničím nepřispívá. Žalovaný je rozvedený, má dvě dcery, vyživovací povinnost má pouze k žalobkyni. 5. Podle § 910 odst. 1 zák. 89/2012 Sb. (dále o.z.) mají předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 921 odst. 1 o.z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Podle § 921 odst. 2 o.z. po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení. Podle § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 6. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Z citovaných ustanovení nového občanského zákoníku je zřejmé, že rodiče jsou povinni na výchovu a výživu svých dětí přispívat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů (§ 913 odst. 2 o.z.), při zohlednění poměru jejich majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních povinných osob (§ 914 o.z.), a při zohlednění prioritní zásady, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 o.z.). Potřebami dítěte jsou nejen nezbytné náklady na výživu v užším slova smyslu, ale i náklady spojené s uspokojováním dalších hmotných potřeb důležitých k všestrannému rozvoji dítěte. 8. Po provedeném dokazování a jeho zhodnocení dle § 132 o. s. ř. soud dospěl k závěru, že žalobkyně se od [datum] až dosud soustavně připravuje na budoucí povolání a není schopna se sama živit. Žalovaný, jakožto otec žalobkyně, má proto k žalobkyni vyživovací povinnost. Žalobkyní požadované výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně odpovídá možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům žalovaného a současně i odůvodněným potřebám žalobkyně. Soud přitom zohlednil potřeby žalobkyně odpovídající běžným potřebám osob jejího věku, studujících vysokou školu s možností obstarávat si finanční prostředky pouze prostřednictvím nárazových brigád. Dále soud zohlednil skutečnost, že žalobkyni přispívá na obživu i její matka (finančně i naturálně), a skutečnost, že žalovaný je v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody pro úmyslnou trestnou činnost, kdy jeho jediným příjmem je předčasný starobní důchod ve výši 29 815 Kč. V důsledku nařízené exekuce je z tohoto příjmu žalovanému vyplácena pouze částka ve výši životního minima. Žalovaný v důsledku uloženého trestu propadnutí majetku nevlastní žádný majetek a má vyživovací povinnost pouze k žalobkyni. Běžné výživné je žalovaný povinen platit předem k rukám žalobkyně do každého 15. dne v měsíci (v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2011 sp.zn. 20 Cdo 5228/2009). Soud zároveň rozhodl o dlužném výživném za období dobu od [datum] do [datum] v celkové výši 280 000 Kč spolu s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku, které je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku. 9. Soud žalobkyni přiznal též úrok z prodlení z dlužného výživného za jednotlivé měsíce za období od [datum] až do [datum] do zaplacení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třicetidenní lhůtu k plnění soud v II. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši dluhu shledal podmínky pro její prodloužení. 10. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve II. výroku tohoto rozsudku právo na jejich