15 C 1/2021-510 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně obrátila na zdejší soud s návrhem na určení, že žalovaná l) není dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , datum, . Uvádí, že v řízení o pozůstalosti po zmíněné , jméno FO, vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , vyvstaly pochybnosti o pravosti a platnosti závěti zůstavitelky ze dne , datum, a zároveň pochybnosti o dědické způsobilosti žalované 1).2. Po opakovaných výzvách podáním ze , datum, žalobkyně žalobu doplnila a uvádí, že závěť zůstavitelky není pravá, a to z toho důvodu, že nebyla sepsána a podepsána zůstavitelkou. Pořízení závěti není prosto omylu a závěť ze dne , datum, je neplatná v částech, ve kterých nemůže obstát vedle závěti jiné, kterou zůstavitelka sepsala později. Žalovaná 1) nemůže být dědičkou zůstavitelky také z důvodu její dědické nezpůsobilosti. Pokud jde o dědickou nezpůsobilost, žalobkyně uvádí, že již v řízení po otci žalobkyně a žalovaných v dědickém řízení došlo k započtení bytu, který žalovaná 1) dostala od rodičů a v důsledku tohoto započtení nenabyla z dědictví po otci žádný majetek. Žalobkyně proto v tomto řízení uplatnila pohledávku za otcem ve výši , částka, z titulu zápůjčky, kterou měla žalovaná 1) poskytnout otci a matce na koupi jiného bytu. Tímto se žalovaná 1) měla dopustit prvního činu, který naplňuje důvody dědické nezpůsobilosti. Podle žalobkyně ve skutečnosti žalovaná 1) žádnou zápůjčku neposkytla, protože nemohla v době údajného poskytnutí zápůjčky s ohledem na svou životní a majetkovou úroveň disponovat prostředky, z nichž by mohla takovou částku poskytnout. Dalšího činu, který by měl být důvodem dědické nezpůsobilosti, se měla žalovaná 1) dopustit v souvislosti tím, že zůstavitelka začala po smrti manžela potřebovat pomoc a žalovaná 1) měla přístup k bankovním účtům vedeným u , právnická osoba, , aby zůstavitelce pomohla s placením účtu a vyřizováním finančních záležitostí. Dle žalobkyně se žalovaná 1) dopustila toho, že svěřené finanční prostředky od zůstavitelky, tj. peníze utržené za prodej bytu a starobní důchod zůstavitelky, použila k uspokojení vlastních finančních potřeb a nikoliv potřeb zůstavitelky. Dalšího takového jednání se žalovaná 1) měla dopustit za situace, kdy zůstavitelka byla v nemocnici na Žižkově, kde přebírala i starobní důchod, a to tím, že na žalovanou 2) podala trestní oznámení s tvrzením, že žalovaná 2) odcizila zůstavitelce peněžní prostředky z jejího starobního důchodu. Toto trestní oznámení se ukázalo jako nepodložené. Dalšího jednání se žalovaná měla dopustit tím, že vydávajíc se za zůstavitelku, napsala žádost na příslušnou Okresní správu sociálního zabezpečení o přesměrování plateb z bankovního účtu Nemocnice na Žižkově, na bankovní účet žalované 1) a tyto prostředky pak opět použila k uspokojení vlastních potřeb. Žalobkyně následně zajistila přesun zůstavitelky z oddělení dlouhodobě nemocných v Nemocnici na Žižkově do domova seniorů SeneCura , právnická osoba, Klamovka s tím, že tento pobyt bude financovat a žalovaná 1) žalobkyni přislíbila, že zůstavitelku bude chodit navštěvovat a z prostředků starobního důchodu bude zůstavitelce platit všechny věci a záležitosti potřebné nad rámec pobytu v domě pro seniory. Žalobkyně nicméně následně zjistila, že žalovaná nic z toho neplní a přisvojila si svěřené věci, čímž se dopustila dalšího činu, který by měl být důvodem dědické nezpůsobilosti. Žalobkyně pomohla zůstavitelce v srpnu 2019 založit účet u , právnická osoba, a přesměrovat sem platební důchod. V lednu 2020 obdržela od této banky telefonát, že banka obdržela „zvláštní dopis“, ve kterém se údajně zůstavitelka banky dotazuje, zda na některý z účtů ve , právnická osoba, ., nechodí starobní důchod, neboť neví, kam je její důchod zasílán a nemá dostatečné prostředky. Zůstavitelka však sdělila, že žádný takový dopis nikdy nesepsala. Z rozhovoru mezi zůstavitelkou a žalobkyní o situaci v rodině mělo vyplynout, že veškeré peníze, které zůstavitelka svěřila do správy žalované 1), tato utratila a nemá je z čeho vrátit. Zůstavitelka měla sdělit, že toto jednání ošetřila v závěti, kde nařídila započtení všech svých pohledávek za žalovanou na zákonný podíl žalované 1) s tím, že tato závěť se má nacházet v domě v , adresa, . Po úmrtí zůstavitelky žalobkyně v domě zjistila, že zde byly vyměněny zámky, což měla učinit žalovaná 1). Žalobkyně si prostřednictvím zámečníka zajistila přístup do domu, žádnou závěť však nenašla. Domnívá se, že žalovaná 1) pozdější závěť z domu odnesla a následně v řízení o pozůstalosti zatajila, čímž se dopustila zavrženíhodného činu proti zůstavitelčině poslední vůli. Pokud jde o platnost a pravost závěti, žalobkyně se domnívá, že závěť je neplatná, neboť není prostá omylu. Závěť je též neplatná v části, kterou byla zrušena závětí jinou. Závěť je nepravá, protože zůstavitelka závěť nepořídila. Uvedení zůstavitelky v omyl spočívalo v úmyslném jednání žalované 1), která zůstavitelce v době pořizování závěti přislíbila, že o ni bude v budoucnu pečovat, ačkoliv to nikdy neplánovala dodržet a naopak chtěla těžit ze ztížené situace zůstavitelky po smrti jejího manžela a plánovala se na úkor zůstavitelky pouze obohatit. Zůstavitelka tak jednala v omylu o podstatných okolnostech souvisejících s pořízením závěti, přičemž pokud by žalovaná 1) daný příslib neučinila, zůstavitelka by nikdy závěť v tomto znění nepořídila.3. Žalovaná 2) a 3) se k věci nevyjádřily.4. Žalovaná 1) podáním ze dne , datum, navrhla, aby soud žalobu zamítl. Se žalobou nesouhlasí. Žalovaná 1) se žádného jednání, které by ji vylučovalo z dědického práva, nedopustila. Prostředky, ze kterých poskytla zůstavitelce a otci zápůjčku ve výši , částka, , byly jejími výlučnými prostředky, které z části získala darem od , tituly před jménem, , jméno FO, a půjčku dokládá zástavní smlouvou ze dne , datum, . Kategoricky odmítá, že by použila matkou jí svěřené finanční prostředky z prodeje bytu k uspokojení vlastních finančních potřeb. Má za to, že k těmto účtům přístup ani neměla a ani s nimi nijak nedisponovala.5. Pokud jde o podání trestního oznámení, toto bylo podáno za situace, kdy starobní důchod matky byl vyplácen hotově pokladnou nemocnice oproti podpisu zůstavitelky, přičemž u tohoto byla vždy přítomna žalovaná 2) či její dcera. Zůstavitelka spoléhala na to, že ze starobního důchodu budou uhrazeny její životní náklady, přičemž žalovaná zjistila, že poplatky za služby, telefon a podobně uhrazeny nebyly, přičemž dluh zůstavitelky za tuto služby dosahoval celkové výši , částka, . Žalovaná 1) za dané situaci měla důvodné podezření, že žalovaná 2) mohla takový trestný čin spáchat. Po těchto událostech po dohodě se zůstavitelkou jí pomohla v červnu roku 2019 založit bankovní účet u Era banky/Poštovní spořitelna, a to na jméno zůstavitelky a přesměrovat sem dávky důchodového zabezpečení, dávky důchodového pojištění za měsíce červen a červenec 2019 jí matka předala v hotovosti a žalovaná 1) je použila na potřebné platby a část těchto prostředků nechala zůstavitelce k dispozici v hotovosti. Dávky důchodového pojištění za srpen a září byly poukázány na účet zůstavitelky a z nich opět byly hrazeny potřebné dluhy. Následně zjistila, že od měsíce října 2019 již dávky důchodového pojištění na účet zůstavitelky nechodí a v prosinci jí byl i odpojen telefon v důsledku dlužných plateb od měsíce října 2019 a vznikl jí dluh i u společnosti , právnická osoba, . v souvislosti s nehrazením plateb od října 2019. Zůstavitelka nevěděla, kam jí chodí dávky důchodového pojištění a jak je s nimi nakládáno. Žalovaná 1) skutečně navštívila v červnu 2019 dům matky v , adresa, za účelem výběru pošty, v souvislosti s tím zjistila, že to tam vypadalo jako, kdyby tam někdo byl a dům prohledával. Proto zavolala Policii ČR a byla nucena vyměnit zámky. Je přesvědčená, že zůstavitelka pořídila pouze jedinou závěť, která byla uložena u , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky, pokud by nějakou pozdější závěť pořídila, je velice nepravděpodobné, že by ji zanechala uloženou a nezabezpečenou v domě v , adresa, . Žalovaná 1) se žádného zavrženíhodného činu proti zůstavitelčině poslední vůli nedopustila.6. Z vyjádření žalobkyně ze dne , datum, vyplynulo, že nadále setrvává na své námitce omylu, pokud jde o platnost závěti, když tvrdí, že zůstavitelka byla vedena svým vysokým smyslem pro spravedlnost, kdy měla za to, že závětí, kterou odkazuje svůj majetek žalované 1) kompenzuje této žalované její „vydědění“, tedy to, že byl započten na dědický podíl žalované 1) dar od zůstavitele, což žalovaná 1) zůstavitelce dezinterpretovala tak, že byla v dědickém řízení po otci „vyděděna“. Odkazovala v tomto směru na koncepty dopisů zůstavitelky. Mylnou pohnutkou tedy bylo přesvědčení ze strany žalované 1), že se o zůstavitelku ve stáří postará, pokud jí odkáže veškerý majetek. K dědické nezpůsobilosti žalované 1) žalobkyně také doplnila, že žalovaná 1) informovala, že žalovaná 2) či její dcera odcizily finanční hotovost zůstavitelce vědomě nepravdivě s úmys