16 C 3/2023-17 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do ukončení této smlouvy dne [datum]. Podle čl. 4 zvláštních podmínek pro službu kombinované televize DIGI TV měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno]. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, v důsledku čehož vznikl žalobkyni dle smlouvy nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 2 x 5 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 47 Kč. Žalobkyně žalovaného k zaplacení smluvních pokut, a to i následně prostřednictvím svého zástupce, vyzývala, avšak žalovaný na výzvy nikterak nereagoval a ničeho dalšího žalobkyni neuhradil. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému televizní vysílání prostřednictvím internetu a pronajmout žalovanému na dobu trvání smlouvy dvě technická zařízení Set-top box/CA Modul. Po ukončení smlouvy, k němuž došlo dne [datum], měl žalovaný povinnost vrátit pronajaté technické zařízení zpět žalobkyni, a to ve lhůtě do 10 dnů. Žalovaný ve stanovené lhůtě žalobkyni pronajatá technická zařízení nevrátil. Žalobkyně následně dne [datum] vyzvala žalovaného k vrácení technických zařízení a úhradě dvou smluvních pokut ve výši 2 x 5 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 47 Kč. Rovněž zástupce žalobkyně žalovaného dne [datum] vyzval k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Soud věc posoudil podle § 1970, § 2048 a § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ o. z.“), a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení č. 351/2013 Sb.“), načež dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Soud vzal za zjištěné, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalovanému televizní vysílání prostřednictvím internetu a pronajala mu k tomuto nezbytná technická zařízení. Po ukončení smlouvy však žalovaný žalobkyni pronajatá technická zařízení ve stanovené lhůtě nevrátil. Jelikož žalovaný tímto porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy, uplatnila vůči němu žalobkyně nárok na zaplacení sjednaných smluvních pokut ve výši 2 x 5 000 Kč za dva nevrácené set-top boxy. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 47 Kč. Žalovaný ani přes opětovné výzvy žalobkyně a jejího zástupce ničeho dalšího nezaplatil. Žalovaný přitom vůči nároku žalobkyně ničeho nenamítal a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by jej jakkoliv zpochybnil. Soud proto I. výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž žalobkyni přiznal i úrok z prodlení z částky 9 953 Kč za dobu ode dne [datum], tj. ode dne následujícího po dni splatnosti stanoveném v předžalobní výzvě, do zaplacení ve výši stanovené podle § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. Na náhradě nákladů řízení požadovala žalobkyně částku ve výši 6 026,50 Kč sestávající z odměny advokáta ve výši 3 750 Kč za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé) dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a 1 úkon právní služby ve výši 750 Kč (sepis jednoduché výzvy k plnění) dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve spojení s § 7 bodem 4. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 21 % DPH ve výši 976,50 Kč a soudního poplatku ve výši 4 000 Kč O nákladech řízení soud následně rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu, nicméně pouze ve výši 1 489 Kč. Soud aplikoval sníženou náhradu nákladů řízení za využití § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť se v daném případě zjevně jedná o tzv. formulářovou žalobu. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, jeho předmětem je pak bagatelní peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Na tomto základě provedl soud vlastní vyčíslení nákladů žalobkyně, přičemž tyto sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzvy k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 1 489 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.