16 C 32/2023-15 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o služební kreditní kartě reg. [číslo] (dále jen„ smlouva“), v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly též možnost čerpat nezajištěný úvěr na dobu neurčitou k této kreditní kartě až do výše 100 000 Kč. Kreditní karta umožňovala žalované opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěru a žalovaná se zavázala hradit vyčerpanou jistinu úvěru a úrok z této jistiny ve výši 19,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [číslo] vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaná neuhradila úvěr řádně a včas. S ohledem na tuto skutečnost dne [datum] oznámila žalobkyně žalované, že odstupuje od smlouvy. Následně byl z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek zesplatněn úvěr ke dni [datum]. Žalovaná byla vyzvána předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky. Na tuto výzvu ale žalovaná nijak nereagovala a svůj dluh neuhradila. Žalobkyně tak požadovala úhradu nesplacené jistiny ve výši 85 177 Kč, poplatku ve výši 4,02 Kč, úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 85 177 Kč od [datum] do zaplacení, smluvního úroku z prodlení z částky 85 177 Kč ve výši 5,01 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 10 499,12 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 957,47 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč v souvislosti s vymáháním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o služební kreditní kartě, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly též možnost čerpat nezajištěný úvěr na dobu neurčitou k této kreditní kartě až do výše 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit vyčerpanou jistinu úvěru a úrok z této jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [číslo] vyčerpané jistiny úvěru (důkaz: smlouva o služební kreditní kartě, oznámení [právnická osoba] o úrokových sazbách v českých korunách, sazebník poplatků, všeobecné obchodní podmínky, podmínky ke služebním a korporátním kreditním kartám). Protože žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, odstoupila žalobkyně od smlouvy, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum] (důkaz: odstoupení od smlouvy o služební kreditní kartě, výpis z účtu ke kreditní kartě). S ohledem na řádné nehrazení úvěru ze strany žalované byl dne [datum] úvěr žalobkyní zesplatněn (důkaz: zesplatňující výpis). Ke dni zesplatnění dlužná částka činila nesplacenou jistinu ve výši 85 177 Kč (důkaz: historický výpis). Jelikož žalovaná žalobkyni nadále ničeho neuhradila, zaslala žalobkyně žalované dne [datum] předžalobní výzvu k plnění, v níž ji vyzvala k zaplacení dlužné částky včetně kapitalizovaného příslušenství v úhrnné výši 106 178,96 Kč nejpozději do [datum] (důkaz: výzva k plnění, podací lístek). 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. z.“) a podpůrně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). 6. Podle § 497 obch. z. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 369 odst. 1 obch. z., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 8. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o služební kreditní kartě, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly též možnost čerpat nezajištěný úvěr na dobu neurčitou k této kreditní kartě až do výše 100 000 Kč podle § 497 obch. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, které se žalovaná spolu s úrokem zavázala vrátit, avšak tuto svou povinnost nesplnila. Soud zjistil, že nárok žalobkyně je oprávněný a že jej uplatnila ve správné výši odpovídající předloženým listinným důkazům. Žalovaná v řízení proti žalobkyní provedenému výpočtu ničeho nenamítala, na svou obranu neuvedla nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnila. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, přiznal soud I. výrokem tohoto rozsudku žalobkyni částku ve výši 85 181,02 Kč, jež představuje zbývající dlužnou jistinu úvěru a poplatky, spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 85 177 Kč od [datum] do zaplacení, smluvním úrokem z prodlení z částky 85 177 Kč ve výši 5,01 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 499,12 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 957,47 Kč. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Jelikož byla smlouva žalovanou uzavřena v rámci její podnikatelské činnosti, přiznal soud žalobkyni též poplatek 1 200 Kč v souvislosti s vymáháním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 408 Kč a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou 13 620 Kč za 3 úkony právní služby po 4 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši 3 049 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 20 977 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.