18 C 7/2023-15 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] učiněným v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] domáhala zvýšení výživného na své dva syny - [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného [datum] a [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného [datum]. V návrhu uvedla, že oba synové vyrostli, jejich životní náklady se zvýšily. Požadovala, aby bylo výživné na nezletilého [jméno] zvýšeno na 5 000 Kč měsíčně a na zletilého [jméno] na 7 000 Kč měsíčně. 2. S ohledem na skutečnost, že syn žalobkyně [jméno] [celé jméno žalovaného] byl již v době podání návrhu na zvýšení výživného zletilý a o jeho výživě není tak příslušný rozhodovat opatrovnický soud, bylo řízení o zvýšení výživného pro jeho osobu vyloučeno k samostatnému civilnímu řízení, a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. 3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 4. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 5. Soud vzal z návrhu žalobkyně, obsahu opatrovnického spisu ve věci péče o nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného] a provedené lustrace v informačním systému evidence obyvatel za prokázané, že [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] je synem žalobkyně a žalovaného a v době podání návrhu na zvýšení výživného mu bylo 19 let. 6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 7. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 8. [jméno] [celé jméno žalovaného], jako syn žalovaného, má nepochybně ve smyslu výše uvedených ustanovení právo na výživné po dobu, a to po celou dobu, po kterou není schopen se sám živit. Ve smyslu § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte a rodiče zásadně shodná a od toho by se také měla výše vyživovací povinnosti odvíjet. S ohledem na zletilost [jméno] [celé jméno žalovaného] a jeho plnou svéprávnost ve smyslu § 30 o.z., je ale oprávněným k podání návrhu na úpravu vyživovací povinnosti podat výhradně on sám (případně v zastoupení na základě plné moci), nikoliv žalobkyně. Jelikož navrhovatel není osobou nezletilou, nejedná se o řízení ve věci péče soudu o nezletilé, nýbrž o sporné civilní řízení. Žalobkyně byla s tímto stanoviskem soudu v rámci předvídavosti soudního rozhodnutí seznámena. Žádným způsobem ale nereagovala, nevzala žalobu zpět ani neučinila jiný procesní návrh. Soudu nebyla doložena plná moc, která by osvědčovala, že žalobkyně byla k podání návrhu zletilým [jméno] [celé jméno žalovaného] zplnomocněna a nic tomu nenasvědčovalo ani z obsahu spisu či samotného podání žalobkyně. Soudu proto nezbylo, než podanou žalobu s ohledem na nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně zamítnout v plném rozsahu. Návrh žalobkyně na zvýšení výživného pro nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného] byl soudem projednán a bylo o něm rozhodnuto v rámci opatrovnického řízení, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 P 172/2014. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly.