3 C 201/2020-284 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne [datum] návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu. Svůj návrh odůvodnila tím, že účastníci byli manželé. Po rozvodu jejich manželství se měla výlučným vlastníkem nemovitých věcí označených ve výroku rozsudku stát dle uzavřené dohody účastníků žalobkyně, ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí však nedošlo a fikcí dle ust. § 741 občanského zákoníku se staly nemovitosti předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků. Žalobkyně navrhla, aby bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví k nemovitostem a aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovaný jí měl dle návrhu zaplatit částku 8 250 000 Kč. V průběhu řízení pak žalobkyně navrhla, aby bylo rozhodnuto o prodeji předmětu sporu a rozdělení výtěžku mezi účastníky. 2. Žalovaný s návrhem na prodej nemovitostí souhlasil a souhlasil také se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví. Navrhl tedy také, aby způsobem vypořádání byl nařízen prodej ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku mezi účastníky. 3. Soud za účelem objasnění řádného skutkového stavu provedl následující důkazy s níže popsanými zjištěními. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum] pro [katastrální uzemí], [list vlastnictví] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jsou dosud vedeni v katastru nemovitostí jako vlastníci (formou společného jmění – SJM) pozemků parc. č. st. 717 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], parc. [číslo] – orná půda a parc. [číslo] – orná půda. 5. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 8 C 57/2013-21, který nabyl právní moci dne [datum] soud zjistil, že bylo rozvedeno manželství účastníků. 6. Ze znaleckého posudku soudem ustanovené znalkyně [celé jméno znalkyně] [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, jaká je dispozice rodinného domu [adresa], (např. že obsahuje pouze jednu kuchyň). Obvyklá cena nemovitostí byla ke dni vypracování znaleckého posudku 15 000 000 Kč. 7. Účastníci učinili nesporným, že nemovité věci není možno rozdělit na dva samostatně funkční celky. Dále učinili nesporným, že žalobkyně nedisponuje finančními prostředky na výplatu vypořádacího podílu pro případ, že by nemovité věci byly přikázány do jejího vlastnictví, což nežádá. Ani žalovaný nenavrhuje přikázání nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví a potřebnými prostředky pro výplatu vypořádacího podílu nedisponuje. 8. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého spoluvlastníka soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě. 9. Soud s ohledem na podobu zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí nejprve zkoumal, zda jsou účastníky podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí, jak shodně tvrdí. V katastru nemovitostí jsou věci sice vedeny jako společné jmění manželů, účastníci jsou však již od roku 2013 rozvedeni, společné jmění se plynutím času podle § 741písm. b) o. z. transformovalo v podílové spoluvlastnictví, přičemž každému z nich náleží podíl o velikosti ideální jedné poloviny. 10. Žalobkyně má zájem na zrušení a vypořádání tohoto spoluvlastnictví a dohodu o zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví se uzavřít nepodařilo. Soud proto podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovité věci uvedené ve výroku ad I.) tohoto rozsudku zrušil. 11. Následně se soud zabýval tím, jaký ze způsobů vypořádání zaniklého podílového spoluvlastnictví zvolit. Ustanovení § 1144 o. z. preferuje rozdělení věci, a pouze není-li to dobře možné – pak ostatní způsoby. V daném případě reálné rozdělení věci není možné, což učinili účastníci nesporným a vyplývá to i ze znaleckého posudku. 12. Dále připadá v úvahu přikázání nemovitostí jednomu ze spoluvlastníků do jeho výlučného vlastnictví, což obě strany kvůli neúčelnosti využití a nedostatku prostředků odmítly. Proto zbývá poslední ze zákonem předjímaných možností, a to prodej ve veřejné dražbě. 13. Proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Vzhledem k velikosti podílů (každý id. ½) se výtěžek prodeje rozdělí mezi účastníky rovným dílem. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť v tomto typu řízení, kdy se každému z účastníků dostane poloviny společného majetku, nelze hovořit o plném či převážném úspěchu některého z nich a soud nedospěl k závěru, že by okolnosti případu odůvodňovaly, aby některému z účastníků byly náklady řízení nahrazeny.