36 C 101/2023 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se domáhal žalobou na ochranu držby z [datum], aby soud zakázal žalovaným provádět stavbu rodinného domu [příjmení] [jméno] na pozemcích p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] v katastrálním území Černošice, což odůvodnil svou obavou z vnikání imisí z případného požáru stavby žalovaných na sousedící pozemek žalobce p. [číslo]. Imise by v případě požáru spočívaly v kouři, prachu, popílku a požáru, jehož hrozba je umocněna tamními poměry přístupové komunikace, která znemožňuje včas a efektivně realizovat zásah vozidel požární ochrany. Podle názoru žalobce nejsou dodrženy předpisy požární ochrany ve vyhlášce [číslo] Sb., zejména předpis o přístupové cestě. Žalobce se snažil svá práva hájit ve stavebním řízení, ale byl neúspěšný, jak se podává z přiloženého rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje z [datum], sp.z. SZ [číslo] 2022 ÚSŘ/EMB, čj. [číslo] 2022. Žalobce navrhl z důvodu, že žalovaní již s výstavbou započali, a požadavkům žalobce ustoupit nechtějí, přičemž následky v případě požáru mohou být velmi vážné, aby soud rozhodl o speciálním předběžném zákazu provádět stavbu podle § 1004 odst. 2 o.z., a to až do pravomocného skončení řízení, čímž by žalovaní získal čas uvést stavební záměr do souladu s předpisy na ochranu před požárem, a tím by byla chráněna držba žalobce. 2. Z listin přiložených k žalobě se podává jednak situace na místě, a to z fotografií, z nichž je patrné zalití základových pasů betonem a příprava výstavby základové desky; a dále průběh ulice [ulice] v [obec], která není propojena s jinou komunikací na svém konci, tudíž se vozidlo zjevně potřebuje otočit na jejím konci; a dále vydání stavebního povolení ve prospěch žalovaných Krajským úřadem STČ z [datum], a zamítnutí odvolání zdejšího žalobce (tamního odvolatele), když správní orgán jeho námitky, obdobně pojaté, jako v žalobě v této věci, hodnotí jako nedůvodné. 3. Soud si krátkou cestou (emailem) vyžádal od správního orgánu doručenku od jeho rozhodnutí ve vztahu k zástupkyni žalobce a zjistil, že jí bylo rozhodnutí doručeno již šestého prosince 2022 do datové schránky. 4. Podle § 1004 o.z. platí, že (1) Je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § [číslo] a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby. Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl. (2) Dokud není o záležitosti rozhodnuto, může soud zakázat, aby se stavba prováděla. Hrozí-li však přímé nebezpečí, nebo dá-li žalovaný přiměřenou jistotu, že věc uvede v předešlý stav a nahradí škodu, ale žalobce jistotu za následky svého zákazu nedá, soud nezakáže, aby se zatím v provádění stavby pokračovalo, ledaže zákaz odůvodňují okolnosti případu. 5. Žalobce neuhradil v den podání žaloby žádnou jistotu. 6. Podle § 75b o.s.ř. platí, že (1) K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, anebo že jde o opětovný návrh na nařízení předběžného opatření, který ve věci týchž účastníků požaduje z obdobných důvodů stejnou nebo obdobnou zatímní úpravu poměrů, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně. (2) Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne. (3) Odstavce 1 a 2 neplatí, a) jde-li o předběžné opatření ve věci výživného; b) jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní; c) jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady újmy na zdraví; d) osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138); e) je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit. (4) Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření pravomocným usnesením soudu prvního stupně zamítnut, byl-li tento návrh pravomocně odmítnut nebo bylo-li řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno, soud složenou jistotu vrátí. V případě, že soud nařídil předběžné opatření, bude jistota vrácena, jestliže marně uplynula lhůta k žalobě podle § 77a odst. 2 nebo jestliže nabylo právní moci rozhodnutí soudu o žalobě podané podle § 77a odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota nebude použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy. 7. Z oborné literatury se podává, že i pro řízení o předběžnou ochranu držby podle § 1004 odst. 2 o.z. by se měla uplatnit vhodná ustanovení z pasáže o předběžném opatření, obsažená v občanském soudním řádu (např. [obec] in: [obec] J., Výtisk M., [příjmení] [jméno] a kol. Občanský zákoník, Komentář, 2. vydání, [obec], C.H.Beck, 2019, § [číslo], strana [číslo]). 8. Soudu se jeví tento názor jako přiléhavý z důvodu, že zatímco navrhovatel běžného předběžného opatření musí zaplatit jistotu vždy, navrhovatel vydání zákazu podle § 1004 odst. 2 o.z. takovou povinnost výslovně stanovenu nemá, a přeci je zřejmé, že předběžný zákaz může způsobit vážnou újmu povinnému úplně stejně, jako by se jednalo o zákaz, uložený obecným předběžným opatřením. 9. Soud tedy aplikoval na tu část návrhu, v níž se žalobce domáhá vydání zákazu podle § 1004 odst. 2 o.z., ustanovení § 75b odst. 2 o.s.ř. Nebyla-li jistota zaplacena, soud návrh odmítne, protože není kryta případná újma povinného, bylo-li by vydáno nedůvodné opatření. 10. Podle § 1008 odst. 1 o.z. platí, že soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. 11. Soud však z důvodu právní jistoty uvádí, že i kdyby navrhovatel jistotu složil, návrh by byl zamítnut, protože žaloba na ochranu držby byla podána až [datum], zatímco rozhodnutí správního orgánu bylo zástupkyni žalobce doručeno již [datum], jak soud zjistil rychlým dotazem na správní orgán. 12. Z hlediska prekluzivních lhůt podle § 1008 odst. 1 o.z. je tedy zřejmě, že posesorní žalobu bude nutné zamítnout, jelikož byla podána později, než 6 týdnů poté, co se žalobce dozvěděl, že správní orgán jeho právu ochranu neposkytl, tedy že povolil žalovaným stavbu provádět, přičemž jak z hlediska toho, čeho se žalobou domáhá, tak i z hlediska jeho právní argumentace je zřejmé, že sleduje preventivní ochranu svého majetku z důvodu, že má obavu před škodlivými vlivy výstavby žalovaných. 13. Žalobce se o stavebním povolení dozvěděl v okamžiku, kdy bylo jeho zástupkyni doručeno rozhodnutí správního orgánu, tedy od toho okamžiku se dozvěděl, že je z hlediska jeho zájmů ohrožena jeho držba, neboť žalovaní mohli od okamžiku právní moci stavebního povolení započít se stavební činností. 14. Dále soud uvádí, že i kdyby byl jeho výklad stran uplynutí subjektivní prekluzivní lhůty podle § 1008 odst. 1 o.z. nesprávný, a počátek lhůty se měl odvíjet od jiné skutečnosti, než ode dne, kdy se dozvěděl, že žalovaní získali stavební povolení, musel by soud přihlédnout především ke zcela odlišnému hodnocení merita věci mezi žalobcem a správním orgánem, jenž hodnotí stavební záměr žalovaných jako zákonný a souladný s předpisy požární ochrany. Z hlediska § [číslo] by tedy sotva soud dospěl k odlišnému závěru, než správní orgán, jenž se zabýval přístupovou cestou, jakož i hledisky požární ochrany, a tvrzenou obavou žalobce z možného rizika. Je evidentní, že žalovaní chtějí stavět na vlastním pozemku, a že z přiložených fotografií se nepodává nic, z čehož by mělo plynout jakékoli současné a důvodné riziko vnikání imisí na pozemek žalobce. Jeho držby není ničím rušena a vážná hrozba rušení zde není. Žalobou na ochranu držby nelze nahradit veřejnoprávní přezkum splnění podmínek pro vydání stavebního povolení. Žalobce se měl zařídit po doručení rozhodnutí odvolacího správního orgánu tak, že pokud s ním nesouhlasil, mohl podat žalobu podle soudního řádu správního na jeho zrušení. Soud proto žalobu zamítl. 15. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a podle § 151 odst. 1,2 o.s.ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že náklady úspěšných žalovaných nevyšly najevo, přičemž vlastní náklady musí nést neúspěšný žalobce sám. 16. Soud uložil žalobci podle § 4 odst. 1 p