36 C 123/2023-28 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se svou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 6 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce ([právnická osoba] s.r.o., [IČO]) poskytl žalované dne [datum] půjčku 15 000 Kč. Žalovaná z dluhu zaplatila toliko 8 400 Kč, přičemž pohledávka byla následně postoupena na žalobce. Ten požaduje pouze nesplacenou část jistiny, kterou žalovaná do dnešního dne nezaplatila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobce a žalovaná spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované týž den předána částka 15 000 Kč Vedle vrácení půjčky se žalovaná zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 190 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla následně smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobce. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila v plné výši, a to ani poté, co jí byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka. V ní jí byla poskytnuta lhůta k plnění do [datum]. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. Právní předchůdce žalobce a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o půjčce podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ obč. zák.“), která se řídila zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když dlužnou částku nezaplatila tak, jak bylo ve smlouvě sjednáno. Pohledávka byla následně smlouvou postoupena na žalobce v souladu s § 524 obč. zák. Žalobce sice nedoložil platby provedené žalovanou, nicméně v tomto rozsahu postačí pouze jeho tvrzení, že část dluhu byla zaplacena. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci požadovat prokázání negativních skutečností, mohl by požadovat po žalované plnění celé. Za daného stavu však požaduje žalobce pouze část poskytnuté půjčky (a to navíc pouze její jistinu), což je pro žalovanou výhodnější a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle § 517 odst. 2 obč. zák. Výše úroku je dána vládním nařízením č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořenou soudním poplatkem ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), paušální náhradou výdajů stanovenou podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v částce 100 Kč za každý z výše uvedených tří úkonů právní služby a 21% DPH ve výši 189 Kč, tedy v celkové výši 1 489 Kč. Soud nepřiznal žalobci náklady v požadovaném rozsahu, jelikož jde o tzv. žalobu formulářovou. Žalobce je právnickou osobou pravidelně uzavírající účastnické smlouvy a vymáhání nároků z těchto smluv je pro něho běžnou agendou. Účastnické smlouvy také běžně obsahují ujednání o prodeji koncových zařízení, přičemž při vymáhání nároků z těchto ujednání jde o skutkově a právně obdobné věci, které se liší pouze v minimální míře. Z toho důvodu mu soud přiznal náklady pouze v uvedeném rozsahu. Odůvodnění rozsudku je v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.