36 C 129/2023-54 — Okresní soud Praha-západ

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zvýšení výživného, které jí bylo přiznáno opatrovnickým soudem v roce 2014. Od té doby se výdaje žalobkyně výrazně změnily. Žalobkyně navštěvovala obchodní akademii, do [datum] studovala na Ostravské univerzitě. V době studia na střední škole byly výdaje žalobkyně následující. Roční náklady na učebnice činily zhruba 1 500 Kč, SRPŠ 400 Kč, záloha na divadlo 300 Kč, kupony na MHD 1 440 Kč. Spolu s tím platila ještě 3 měsíce doučování za cenu 100 Kč za lekci. Dále měla měsíční výdaje za hygienické potřeby ve výši 200 Kč, jednou za dva roky si kupuje brýle za 3 000 Kč a kupovala si nový počítač ke studiu za 5 000 Kč. Celkové náklady na bydlení, kde žije se svou matkou a babičkou, činily 5 700 Kč. Stanovené výživné nepokrylo ani polovinu z těchto nákladů. V současné době již žalobkyně pracuje, ke studiu se vracet neplánuje. Žalovaný navrhoval žalobu v plném rozsahu zamítnout. Žalobkyně je již plnoletá, řádně pracuje a delší dobu nestuduje. Žalovaný by ani nebyl schopen platit vyšší výživné, pracuje jako technik stavebních strojů, minulý rok byl 4 měsíce v pracovní neschopnosti. Jeho měsíční výdaje činí celkem 22 500 Kč, které sestávají z nájemného, nákladů na pohonné hmoty a srážek ze mzdy. [anonymizováno] výživné sice může být nízké, ale dříve žalovaný platil více, třeba 8 až 10 000 Kč měsíčně. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav. Ve školním roce 2021 [číslo] navštěvovala žalobkyně [příjmení] akademii v [obec] (zjištěno z potvrzení o studiu ze dne [datum]). Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 24. 9. 2014, č. j. 122 Nc 47/2014-88, byla žalovanému uložena povinnost platit žalobkyni výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně; rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (zjištěno z tohoto rozhodnutí s doložkou právní moci). Z tabulky o bankovních výpisech, vytvořené žalobkyní, nezjistil soud žádné podstatné skutečnosti, neboť se jedná o dokument vytvořený účastníkem řízení, který jako takový nemůže mít sám o sobě vypovídající hodnotu. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. Podle § 859 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“), vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně neprokázala, že by nebyla schopna se sama živit. Ve svém doplnění žaloby dokonce sama tvrdila, že již soustavně pracuje a nemá v plánu se vracet ke studiu. Nebylo tak prokázáno, zda žalobkyně splňuje předpoklady pro přiznání, respektive zvýšení, výživného. Výživné stanovené rozsudkem opatrovnického soudu považuje soud za velmi nízké, přesto však nelze žalobě vyhovět. Žalobkyně neunesla své důkazní břemeno, přičemž vzhledem k tomu, že se neúčastnila jediného jednání ve věci (ze kterého se omluvila a jehož odročení nežádala), nemohl jí soud poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na tyto skutečnosti tak soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy byl plně procesně úspěšný žalovaný, výslovně však uvedl, že žádné náhrady nákladů nežádá.