36 C 135/2023-25 — Okresní soud Praha-západ

Předmětem řízení byl požadavek žalobce, aby mu žalovaný zaplatil dlužné pojistné, k čemuž se zavázal ve smlouvě [číslo]. Žalovaný se nevyjádřil, soud věc projednal bez nařízení jednání, když měl u obou účastníků za to, že námitky proti takovému postupu nemají (§ 115a o.s.ř.). Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: žalobce jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli s účinností od [datum] pojistnou smlouvu na pojištění majetku a odpovědnosti občanů tvrzeného čísla, a to ve vztahu k nemovité věci [obec] č.ev. 86, s ročním pojistným 4980 Kč, se čtvrtletní splátkou 1245 Kč (pojistná smlouva, pojistka, tvrzení žalobce). Žalovaný nezaplatil pojistné za dobu od [datum] do [datum] ve výši 346 Kč (tvrzení žalobce, upomínka, doklad o odeslání). Soud hodnotil důkazy zvlášť a v jejich souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Žalobce předložil pojistnou smlouvu jako právní titul pro vymáhání pojistného za dobu, kdy kryl pojistné riziko žalovaného. Soud porovnal smlouvu s §§ 2758, 2849 a násl. o.z. a dospěl k závěru, že obsahuje všechny podstatné náležitosti. Žalobce potvrdil vystavením pojistky, že žalovaný uhradil první pojistné. Jestliže žalobce tvrdil, že žalovaný nezaplatil pojistné za navazující časové období, přičemž vznik pojištění prokázal, a také pojistné riziko žalovaného po uvedenou dobu kryl, bylo na žalovaném, aby prokázal, že dluh nemá. Protože soud nezjistil zpochybňující informace k tvrzením žalobce a jeho listinám, a žalovaný se ani nevyjádřil, vyhověl žalobě a přiznal i příslušenství podle § 1970 o.z. a nařízení č. 351/2013 Sb. Jestliže dluh na pojistném činil 346 Kč, hodnotil soud dalších 200 Kč na nákladu upomínky, jako přiměřené příslušenství pohledávky podle § 513 o.z. Výrok II vyhlásil soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci přiznal požadovanou náhradu nákladů, za zaplacený soudní poplatek 400 Kč a ve zbytku sestávající z náhrady za právní službu jeho zástupce, jenž věc převzal, sepsal jednoduchou výzvu k plnění a podal žalobu. Podle vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu by žalobci náležela náhrada celkem 1489 Kč, jestliže však požadoval méně, a to 1181,47 Kč, vyšel soud ze zásady dispoziční a tuto částku mu přiznal. Náhradu nákladů musí žalovaný zaplatit k rukám zástupce žalobce podle § 149 o.s.ř. Lhůty k plnění určil soud obecné třídenní podle § 160 o.s.ř., aniž zjistil důvod k jinému určení.