36 C 267/2022-56 — Okresní soud Praha-západ

Předmětem řízení byl požadavek, aby mu žalovaná zaplatila 4618,4 Kč z důvodu dluhu na průběžně čerpaném úvěru, který byl sjednán smlouvou z [datum]. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: žalovaná sjednala [datum] ve spotřebitelském a úvěrovaném postavení smlouvu se žalobcem, jenž měl postavení úvěrujícího, na poskytnutí průběžně čerpaného úvěru kartou. Žalovaná úvěr karetními platbami vyčerpala až do částky 5670,4 Kč a splatila jej částkou 3 tis. Kč, nicméně s ohledem na úplatný vztah dospěl žalobce k dluhu 4618,4 Kč, neboť smlouvu považoval za platně uzavřenou. Soud zjistil, že ačkoli žalobce zkoumal příjmovou stránku úvěrované výplatními páskami, pasivní nákladovou stránku zkoumal pouze ekonomickým modelem, maje za to, že je to dostatečné a v souladu s výkladem evropského práva. Soud přiznal žalobci právo na plnění z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z., nikoli na základě sjednané smlouvy o úvěru, jelikož neprokázal ani po poučení o důkazním břemenu dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované spotřebitelky v době, kdy měla úvěrová smlouva vzniknout (§§ 86 a 87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud přiznal žalobci též zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. a podle nařízení č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaná dostala do prodlení s vrácením obohacení. Pokud jde o námitky žalobce stran výkladu zkoumání úvěruschopnosti, dospěl soud k závěru, že je výkladová praxe odvolacích soudů napříč Českou republikou prakticky jednotná a ustálená v požadavku, jdoucím nad rámec pouhého ekonomického modelu, neboli nestačí pouhá úvaha o výdajích úvěrované osoby. Nutné je, aby si úvěrující ověřoval tvrzení úvěrovaného o výdajích dokládáním listin. Takto lze poukázat na běžně dostupná rozhodnutí odvolacích soudů, např. Krajského soudu v Brně čj. 27 Co 104/2021-198, Krajského soudu v Praze zn. 24 Co 40/2022, Krajského soudu v Plzni čj. 25 Co 88/2022- 113, a další a další (k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, zdroj ASPI). Výrok II vyhlásil soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1,2 o.s.ř., kdy poměrně úspěšnějšímu žalobci přiznal částečnou náhradu nákladů za právní zastoupení, tj. odměnu zástupce podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 200 Kč za úkony převzetí věci a sepis žaloby a sepis upomínky, a dále náhradu hotových výdajů zástupce 3 x 100 Kč podle § 14b téže vyhlášky, a dále odměnu 3 x 1000 Kč podle § 7 téže vyhlášky za dvě podání ve věci samé a za účast zástupce při prvním jednání; a dále paušální náhradu hotových výdajů 3 x 300 Kč podle § 13 téže vyhlášky za dvě podání ve věci samé a za účast zástupce při prvním jednání; a dále náhradu daně z přidané hodnoty podle § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 1008 Kč, a soudní poplatek 400 Kč; celkem 6208 Kč. Právo na poměrnou náhradu vypočetl soud rozdílem mezi úspěchem žalobce (2670,4 Kč = 57% žalované částky) a úspěchem žalované (1948 Kč = 43%) = 14%, tudíž výsledná náhrada činí [číslo] x 0,14 = 869,12 Kč O splatnosti k rukám právního zástupce rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. v obecné lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.