36 C 63/2023-28 — Okresní soud Praha-západ

Předmětem řízení byl požadavek žalobce, aby mu žalovaný zaplatil 9900 Kč, jako dluh z půjčky, kterou si žalovaný vzal od [právnická osoba], [IČO] na základě smlouvy o půjčce [číslo]. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě postupní smlouvy z [datum] Smlouva o půjčce byla uzavřena v r. 2005. Žalovaný se nevyjádřil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci: [právnická osoba], [IČO] poskytl žalovanému [datum] půjčku 10000 Kč za poplatek 4000 Kč s tím, že žalovaný měl tuto vrátit ve 20 týdenních splátkách po 700 Kč (smlouva). Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě postupní smlouvy z [datum] (postupní smlouva, výpis žalobce z obchodního rejstříku, dopis původního věřitele z [datum] s poštovním podacím lístkem o odeslání). Žalovaný zápůjčku splatil v rozsahu 4100 Kč (tvrzení žalobce); více neuhradil ani po upomínce. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, předložil žalobce pouze tzv. kartu zákazníka bez podkladů, nicméně v době uzavření smlouvy neplatila povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Soud žalobě vyhověl podle § 657 z.č. 40/1964 Sb., tedy podle smluvní a zákonné povinnosti dlužníka vrátit půjčené peníze. Žalobce jako právní nástupce původního věřitele tvrdil, že žalovaný vrátil jen 4,1 tis. Kč. Žalovaný zůstal v řízení pasivní, soud tedy vyšel z prokázané půjčky, neboť prokazovat její úplné vrácení náleží dlužníku, ale ten ničeho neprokázal. Soud přiznal žalobci též zákonný úrok z prodlení, a to podle předpisů účinných v době, kdy se žalovaný dostal do prodlení, tedy podle tehdy platného a účinného nařízení č. 142/1994 Sb. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. ani zákony o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. a [číslo] Sb. se na věc použít nemohou právě proto, že půjčka byla poskytnuta v r. 2005. Žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci na základě jasné, určité a platné postupní smlouvy, vč. toho, že předložil dopis původního věřitele, jímž oznámil žalovanému změnu v osobě věřitele. Výrok II vyhlásil soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1,2 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů za právní zastoupení, tj. odměnu zástupce podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 200 Kč za úkony převzetí věci a sepis žaloby a sepis upomínky, a dále náhradu hotových výdajů zástupce 3 x 100 Kč podle § 14b téže vyhlášky; a dále náhradu daně z přidané hodnoty podle § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 189 Kč, a soudní poplatek 400 Kč; celkem 1489 Kč O splatnosti k rukám právního zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. v obecné lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.