38 C 4/2023-20 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem nákladního automobilu s hmotností do 3,5 tuny, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], u něhož nebylo ode dne [datum] - [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně má proto právo podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, na příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou vozidlo bylo provozováno v rozporu se zákonem (nemělo uzavřené povinné ručení), výše příspěvku činí vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška ministerstva financí“), částku 86 Kč za jeden den. Na tomto nároku tedy žalobkyně uplatňuje 5 418 Kč za příslušný počet dní prodlení tak, jak shora uvedeno, a náklady na upomínání a vymáhání ve výši 300 Kč. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek stanovených v § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácené odůvodnění. 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož byl žalovaný od [datum] vlastníkem a provozovatelem nákladního vozidla [registrační značka], přičemž k tomuto vozidlu nebylo v období od [datum] - [datum] sjednáno povinné ručení, ačkoliv vozidlo bylo v registru vozidel evidováno jako provozované. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala dopisem ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy s tím, že denní sazba tohoto příspěvku činila 86 Kč, tzn. za 63 dnů bez pojištění celkem 5 418 Kč, k čemuž žalobkyně žalovanému účtovala též náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč. Následně žalobkyně žalovaného písemně upomenula k úhradě nedoplatku a prostřednictvím své zástupkyně mu zaslala též předžalobní výzvu. Žalovaný však na svém dluhu žalobkyni ničeho nezaplatil. 5. Soud věc posoudil podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále dle § 4 a § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a dle vyhlášky ministerstva financí. 6. Následně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný je vlastníkem nákladního automobilu, pro jehož provoz nebylo sjednáno v období od [datum] - [datum] povinné pojištění odpovědnosti, přičemž v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by v uvedeném období nebylo vozidlo provozováno. Žalobkyni tak jako zákonem určené oprávněné osobě vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., který za 63 dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, v sazbě 86 Kč za jeden den podle vyhlášky ministerstva financí činí celkem 5 418 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním tohoto nároku podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., kterou vyhláška ministerstva financí stanovuje dle § 2a fixní částkou 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svému závazku nedostál a ani na základě předžalobní výzvy svůj dluh ve výši 5 718 Kč neuhradil, je v prodlení. Na svou obranu přitom žalovaný neuvedl nic, čím by nárok žalobkyně jakkoli zpochybnil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a vedle jistiny žalobkyni přiznal i úrok z prodlení z částky 5 417 Kč od [datum] do zaplacení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl ve II. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a jednak z odměny advokátky, která byla tvořena částkou 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátkyní této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 1 489 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.