4 C 23/2023-16 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 550 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní (společností [právnická osoba], [IČO]) smlouvu o půjčce. Žalovaný řádně a včas nesplácel sjednané splátky, pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Výše dluhu činí 1 550 Kč, vedle čehož požadovala žalobkyně též zákonný úrok z prodlení od splatnosti ([datum]) do zaplacení. Žalovaný do dnešního dne dlužnou částku nezaplatil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednávání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem 3 850 Kč, dluh měl být splacen do [datum], přičemž žalovanému byla poskytnuta lhůta do [datum]. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni, oznámení o postoupení bylo žalovanému zasláno dne [datum]. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. 6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. 7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o půjčce podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), která se řídila zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když dlužnou částku nezaplatil tak, jak bylo ve smlouvě sjednáno. Pohledávka byla následně smlouvou postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 8. Žalobkyně sice nedoložila platby provedené žalovaným, nicméně v tomto rozsahu postačí pouze její tvrzení, že část dluhu byla zaplacena. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci požadovat prokázání negativních skutečností, mohla by žalobkyně požadovat po žalovaném celé plnění. Za daného stavu však požaduje žalobkyně pouze část poskytnuté půjčky, což je pro žalovaného výhodnější a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle § 517 odst. 2 obč. zák. Výše úroku je dána vládním nařízením č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Zákonný úrok z prodlení je částečně kapitalizován ke dni postoupení pohledávky. 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořenou soudním poplatkem ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), paušální náhradou výdajů stanovenou podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v částce 100 Kč za každý z výše uvedených tří úkonů právní služby a 21% DPH ve výši 189 Kč, tedy v celkové výši 1 489 Kč. 11. Odůvodnění rozsudku je v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.