5 C 106/2023-28 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] z titulu poskytnutých právních služeb žalovanému. Svůj návrh odůvodnil tím, že s žalovaným dne [datum] uzavřel dohodu o poskytování právních služeb, na základě které se žalovaný zavázal platit částku [částka] za každou započatou hodinu poskytování těchto služeb. Žalovaný však toto nečinil, když žalobci neproplatil fakturu č. P 2020. 2. Žalovaný tento návrh žalobce zcela odmítl, když uvedl, že úkony právní služby, jejichž proplacení žalobce požadoval, se nikdy neudály. Žalovaný sice s žalobcem uzavřel smlouvu o poskytování právních služeb, nicméně od této poté, co uhradil částky za předchozí poskytované právní služby, odstoupil. Žalobce tak požaduje proplacení úkonů právních služeb, které pro žalovaného nikdy neučinil. 3. Mezi účastníky je nesporné, že spolu uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb, kdy žalobce se zavázal žalovanému poskytovat právní služby, a žalovaný se zavázal za toto platit žalobci odměnu. 4. Soud v rámci dokazování zjistil následující skutkový stav. 5. Žalobce v průběhu období od [datum] do [datum] vyfakturoval žalovanému za poskytování právních služeb částku v celkové výši [částka] včetně DPH, kdy veškeré faktury byly žalovaným uhrazeny (faktury za uvedené období). 6. Žalobce vyfakturoval dne [datum] žalovanému poskytování právních služeb za březen roku 2020 v rozsahu 3:35 hodin, každá hodina po [částka], tedy celkem s 21% DPH částku [částka] Tyto služby spočívaly v prostudování rozhodnutí odvolacího orgánu dne [datum] v délce trvání 45 minut, dále v telefonické komunikaci s klientem ohledně dalšího postupu dne [datum] v délce trvání 20 minut, a v sepisu žaloby, studiu podkladů, prostudování judikatury a článků dne [datum] v délce trvání 2:30 hodin (faktura ze dne [datum] a její příloha). 7. Žalovaný k [datum] odstoupil od smlouvy o poskytování právních služeb. Toto odstoupení odeslal dne [datum] doporučeně na adresu žalobce (odstoupení od smlouvy). 8. Žalovaný přijal od paní [jméno] [příjmení] na placení právních služeb žalobce v období od [datum] do [datum] celkem částku [částka] (výdajové pokladní doklady). 9. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb, kdy žalovaný se zavázal platit žalobci odměnu za jím poskytované právní služby. Žalobce vyfakturoval žalovanému za březen roku 2020 poskytování právních služeb za celkovou částku [částka], kterou žalovaný neuhradil. 10. Dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 11. Dle § 1721 o. z. má ze závazku věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. 12. Soud vycházel ze zjištění, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb, v rámci které žalobce poskytoval tyto služby žalovanému a žalovaný mu za toto platil odměnu. Tento stav existoval až do února roku 2020, když žalovaný řádně proplácel faktury vystavené žalobcem. Za měsíc březen téhož roku však žalovaný odmítl fakturu zaplatit. Žalobce v řízení tvrdil, že žalovanému v tento měsíc poskytl právní služby na základě jeho požadavku, a to v celkovém rozsahu 3:35 hodin. Žalobci se však tato skutečnost v řízení nepodařila prokázat, když soudního jednání ve věci se nezúčastnil, a společně s žalobou předložil pouze takové listinné důkazy, které samy o sobě nebyly schopny tuto tvrzenou skutečnost prokázat. Z předložené faktury za poskytování právních služeb žalovanému v březnu roku 2020 pouze vyplývá, že žalobce tyto služby žalovanému vyfakturoval a požadoval jejich proplacení, nikoliv ale už to, zdali uvedené úkony právní služby pro žalovaného skutečně provedl. Žalobce přitom měl objektivní možnost předmětnou tvrzenou skutečnost prokázat, a to např. předložením žaloby, kterou dle svého tvrzení pro žalovaného sepisoval, výpisem z provedených hovorů s žalovaným, výpisem historie internetového prohlížeče ohledně studia relevantních článků apod. Žalobce tak však neučinil, když po podání žaloby zůstal v řízení neaktivní, výsledkem čehož neunesl své důkazní břemeno. Soud proto dospěl ke zjištění, že žalobcem tvrzené úkony právních služeb poskytovaných pro žalovaného se v březnu roku 2020 neuskutečnily. Žalobce proto není oprávněn po žalovaném požadovat zaplacení odměny za tyto úkony. Soud z těchto důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, když žalovaný, kterému by jinak právo na jejich náhradu v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, vzniklo, tuto náhradu výslovně nepožadoval.