8 C 339/2022-30 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby byla uložena povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 447,70 EUR od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobcem konkludentně smlouvu o přepravě, když na základě objednávky žalovaného ze dne [datum] uskutečnil žalobce přepravu zboží za sjednanou cenu 447,70 EUR. Žalobce vystavil fakturu na cenu přepravy se splatností [datum], žalovaný ani přes upomínku cenu za přepravu včas nezaplatil, k zaplacení došlo až na základě předžalobní výzvy dne [datum]. Zákonný úrok z prodlení ani náklady spojené s uplatněním pohledávky včas žalovaný neuhradil dosud, a to ani na základě další předžalobní výzvy ze dne [datum]. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že nárok na úhradu příslušenství je promlčen podle čl. 32 Úmluvy CMR, když promlčecí doba činí jeden rok, začala plynout uplynutím tří měsíců od uzavření přepravní smlouvy, tedy [datum], ode dne [datum] je pohledávka promlčena. Na tvrzení žalovaného reagoval žalobce, který uvedl, že pohledávka promlčena není, neboť úhradou jistiny dluhu došlo k uznání závazku a počala běžet nová desetiletá promlčecí doba. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný poptal u žalobce provedení mezinárodní silniční přepravy zboží z Německa do ČR dne [datum] v ceně 370 EUR bez DPH (důkaz: objednávka ze dne [datum]). Přeprava byla dle objednávky provedena (mezinárodní nákladní list [číslo]). Cenu přepravy 447 EUR vyúčtoval žalobce žalovanému fakturou se splatností [datum] (faktura [číslo]). Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný uhradil částku 447 EUR žalobci dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce žádal prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného, aby žalobci uhradil částku 447 EUR vyúčtovanou fakturou [číslo] se splatností [datum], aby nahradil žalobci částku 1200 Kč jako náklady na vymáhání pohledávky a uhradil mu náklady právního zastoupení. Po zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle čl. 32 odst. 1. věta první vyhl. č. 11/1975 Sb. o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě CMR nároky z přeprav, na něž se vztahuje tato Úmluva, se promlčují za jeden rok. Podle čl. 32 odst. 3. téže vyhl. s výjimkou ustanovení odstavce 2 řídí se stavení běhu promlčecí doby právem platným u soudu, u něhož se právní věc projednává. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 639 věta první o. z. uzná-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o mezinárodní silniční nákladní přepravě, podle smlouvy žalobce plnil – přepravu řádně a včas provedl (žalovaný žádným způsobem provedení přepravy či její rozsah nereklamoval), ve lhůtě splatnosti však žalovaný nezaplatil sjednanou cenu přepravy, která měla být uhrazena ve výši 447,70 EUR dne [datum], byla přitom uhrazena až [datum]. Žalovaný se tak dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Je proto povinen zaplatit žalobci kromě již zaplacené jistiny dluhu i její příslušenství – zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nař. vl. [číslo] náklady spojené s uplatněním pohledávky rovněž ve výši dle § 3 téhož nař. vl., tedy 1 200 Kč. Proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. K námitce promlčení uplatněné žalovaným soud uvádí následující. Je sice pravda, že obecně má být v daném případě promlčecí doba, její počátek a délka, posuzována podle Úmluvy CMR. A skutečně by pohledávka žalobce byla promlčena, pokud by žalovaný na svůj dluh do [datum] ničeho neuhradil. Ovšem stavení běhu promlčecí doby přímo dle úpravy v Úmluvě CMR se řídí právem platným u soud, který věc projednává – v tomto případě českým právem a konkrétně občanským zákoníkem. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh částečně plnil, a to z převážné části – celou jistinu dluhu – aniž jakkoliv zpochybnil, že by dluh byť jen částečně zpochybňoval, lze mít za to, že touto částečnou úhradou dluh (úrok z prodlení i náklady spojené s uplatněním pohledávky) zcela uznal. Začala tak plynout takovým uznáním nová desetiletá promlčecí doba. Námitka promlčení tedy není důvodná. Odkaz žalovaného na judikaturu – rozhodnutí NS sp. zn. 23 Cdo 1137/2018 jako na argumentační podporu přesvědčení žalovaného o promlčení nároku je nepřípadný, citované rozhodnutí vychází ze zcela jiného skutkového stavu, kdy dlužník dal před dílčí platbou zcela jednoznačně najevo, že zbytek dluhu neuznává, což v daném případě zcela nepochybně splněno nebylo. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 722,50 Kč, kde 400 Kč představuje zaplacený soudní poplatek za žalobu, částka 300 Kč je sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7, § 9 vyhl. 177/1996 Sb., 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky, zástupce žalovaného učinil v řízení tři a půl úkonů (převzetí zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva v rozsahu půl úkonu, žaloba, účast u jednání), proto odměna činí 1 0500 Kč, 1 200 Kč za 4 režijní paušály, dále náleží náhrada za 21 % DPH ve výši 472,50 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.