8 C 348/2022-21 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 5 354 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč, v souvislosti s tím požaduje úhradu jistiny 4 000 Kč a dalších částek spojených s poskytnutím úvěru, prodlením žalované s úhradou a vymáháním úvěru, když žalovaná žalobci nic nezaplatila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti účastníků, když ani žalobce ani žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavili. 4. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že dne [datum] mezi účastníky byla uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru na částku 4 000 Kč, aniž by žalobce posoudil s dostatečnou péčí schopnost žalované příslušný úvěr splácet (vycházel pouze z informací žalované), když žalobce totožnost žalované a její vůli uzavřít předmětnou smlouvu ověřil z kopie občanského průkazu (úvěrová smlouva, předsmluvní informace, sken [příjmení]). [příjmení] 4 000 Kč byla žalované vyplacena (potvrzení o provedení platby). O zaplacení dlužné částky byla žalovaná předžalobní upomínkou z [datum] (dopis ze dne [datum]). Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobci cokoliv zaplatila. 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření výše uvedené smlouvy o úvěru (dále jen„ OZ“), ve spojení se zákonem č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni [datum] (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatelem úvěru je ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 419 OZ platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 11. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 586 OZ platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 13. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1958 odst. 2 OZ platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru měl v řízení tvrdit a prokázat, zda postupoval v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované jako spotřebitele splácet dluh ze spotřebitelského úvěru. Žalobní tvrzení o tomto byla neúplná a neurčitá 17. Soud byl připraven poučit žalobce podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů, avšak tato snaha soudu byla zmařena tím, že se žalobce k ústnímu jednání nedostavil. Je věcí každého z účastníků, jakým způsobem hodlá ve sporném řízení uplatňovat svá práva. Jestliže se žalobce rozhodl jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavil riziku, že nebude moci být poučen podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud současně upozorňuje na ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je žalobce povinen vylíčit rozhodující skutečností o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání již v podané žalobě. Soud současně připomíná, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Taktomu bylo i v posuzovaném případě, kdy soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Uvedený názor soudu plně odpovídá i rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006 a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [datum], sp. zn. IV. ÚS 627/2005). 18. V dané situaci z § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že neplatnost smlouvy může namítat spotřebitel, přičemž k tomu, v dané situaci, kdy žalovaný (spotřebitel) je v předmětném řízení nekontaktní a neaktivní, nedošlo. Nicméně soud má za to, že jsou zde splněny podmínky pro aplikování § 588 OZ, neboť absence posouzení schopnosti splácet úvěr žalovaným ze strany žalobkyně lze jednoznačně kvalifikovat jako chování odporující zákonu o spotřebitelském úvěru, neboť tato povinnost je žalobkyni v daném zákoně jednoznačně uložena, a jako chování zjevně narušující veřejný pořádek. Zjevnost narušení veřejného pořádku soud spatřuje v té skutečnosti, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet“ (viz bod 16 a násl. nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z daného tak vyplývá, že výše uvedená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, z čehož vyplývá, že žalobkyni nárok na zaplacení jakékoliv jiné částky než 4 000 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) nesvědčí. 19. Vzhledem k výše uvedenému tak došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce, když tento zaslal na účet žalované částku ve výši 4 000 Kč, a žalovaná tuto částku, o kterou se obohatila, žalobci nevydala. Žalobce tak má nárok na částku 4 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nař. vl. 351/2013 Sb. 20. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť bylo prokázáno, že žalovaná se bezdůvodně obohatila na úkor žalobce, přičemž žalobce neunesl důkazní břemeno ve vztahu k prokázání, že řádně posoudil úvěruschopnost žalované, což vedlo soud k tomu, aby žalobu ve zbytku zamítl (výrok II.). 21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci měli oba účastníci zhruba stejný úspěch, proto soud žádnému z ú