10 C 32/2024-25 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, na žalovaném domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci se dne , datum, dohodli na zápůjčce, na základě které žalobce na bankovní účet žalovaného poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se tyto finanční prostředky zavázal vrátit nejpozději do , datum, , což však neučinil. Žalovaný svůj dluh co do výše i důvodu písemně uznal dne , datum, a v rámci uznání se zavázal k úhradě dlužné částky do , datum, . Žalovaný však neprovedl žádnou úhradu a zápůjčku žalobci nevrátil, a to ani přes to, že byl o její úhradu upomínán. Žalobce proto požaduje zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po prodlení žalovaného, tj. od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný zůstal nečinný a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Bulharska s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po , datum, . Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:6. Žalobce uhradil ze svého účtu na bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, (potvrzení o odchozí úhradě).7. Žalovaný uznal dne , datum, vůči žalobci co do důvodu i výše dluh ve výši , částka, vyplývající z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou žalobce poskytl žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit žalobci nejpozději do , datum, (dohoda o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady ze dne , datum, ).8. Žalovaný byl žalobcem k úhradě dlužné částky upomínán upomínkou ze dne , datum, , která mu byla odeslána následující den (předžalobní upomínka včetně dodejky).9. Po právní stránce soud hodnotil nárok žalobce následovně:10. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Bulharsko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se smlouva řídí právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště. Žalovaný má své obvyklé bydliště na území České republiky.11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.13. Soud má v řízení za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě žalobce žalovanému na jeho bankovní účet přenechal finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný do ujednaného data zavázal vrátit. Žalovaný však přenechané finanční prostředky v této výši nevrátil. Dluh ve výši , částka, žalovaný následně písemně co do důvodu i výše ve smyslu § 2053 o. z. dne , datum, písemně uznal a zavázal se jej žalobci ujednaným způsobem uhradit nejpozději do , datum, . Na základě písemného uznání dluhu co do důvodu i výše se tak má za to, že dluh žalovaného ve výši , částka, v době uznání trval. Žalovaný by musel tvrdit i prokázat, že dluh, jehož zaplacení se žalobce žalobou domáhá, v dané době neexistoval, což však žalovaný neučinil, v průběhu řízení žádné skutečnosti nesporoval a celkovou dlužnou částku ve výši , částka, neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Žalobci tak vzniklo právo na její úhradu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I., o příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku, úroky z prodlení přiznal žalobci ode dne následujícího po splatnosti dluhu podle dohody p uznání dluhu, tj. od , datum, do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty , částka, , za 3 úkony právní služby po , částka, , a to za převzetí zastoupení, podání žaloby a výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, ze 3 režijních paušálů po , částka, podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a z 21% DPH z odměn a náhrad ve výši , částka, podle § 137 odst. 3 o.s.ř.15. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.