10 C 7/2024-24 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, na základě které žalobkyně po prověření úvěruschopnosti žalované, kdy si vyžádala dokumenty ověřující informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, poskytla žalované finanční prostředky ve výši , částka, dne , datum, a na žádost žalované dne , datum, další finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky a poplatek v celkové výši , částka, žalobkyni vrátit do , datum, , což však neučinila a nevrátila ničeho. V důsledku prodlení žalované s úhradou dlužné částky žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky , částka, (poskytnuté finanční prostředky) ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, tj. od , datum, do dne podání žaloby, tj. dne , datum, v kapitalizované výši , částka, a dále na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši , částka, . Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalovaná však na svůj dluh ničeho nezaplatila, ačkoli byla žalobkyní upomínána, a to i formou předžalobní upomínky.2. Žalovaná zůstala nečinná a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě níže uvedených listin soud učinil následující skutková zjištění.5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, soud zjistil, že tato smlouva byla namísto podpisu žalované opatřena pouze jedinečným PIN kódem 9973 a jejími účastníky byly žalobkyně a žalovaná, žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši , částka, na účet uvedený ve smlouvě a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, do , datum, . Podle čl. 2. 3. smlouvy byla v případě prodlení žalované žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále zákonný úrok z prodlení, a to ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který ke dni uzavření smlouvy činil 15 % ročně z dlužné částky a dále náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením žalované, přičemž náklady za písemnou upomínku či výzvu k úhradě činily , částka, .6. Z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že tento dodatek byl namísto podpisu žalované opatřen pouze jedinečným PIN kódem 1912, přičemž žalobkyně se zavázala navýšit žalované zápůjčku o , částka, , celková výše zápůjčky tak činila , částka, a žalovaná se zavázala uhradit poplatek za navýšení zápůjčky ve výši , částka, , celkový poplatek tak činil , částka, . Zápůjčka i poplatek byli splatné dne , datum, .7. Z běžného výpisu účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované na účet uvedený ve smlouvě pod ujednaným variabilním symbolem dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .8. Žalobkyně žalovanou opakovaně (celkem 5x) vyzvala k úhradě dlužné částky (zjištěno z upomínky ze dne , datum, a ze dne , datum, , z opakované výzvy k úhradě ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, ).9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , včetně podacího archu, bylo zjištěno, že tato výzva byla žalované zaslána téhož dne, žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky včetně sankcí a nákladů ve výši , částka, do tří dnů.10. Soud věc právně posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný.18. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně přenechala žalované částku ve výši , částka, a částku ve výši , částka, , přičemž obě tyto částky zaslala na její bankovní účet pod ujednaným variabilním symbolem. Smlouva, na základě které tak žalobkyně učinila, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, což žalobkyně ostatně nikterak nezpochybňovala.19. Podle zjištěného skutkového stavu věci však žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, jak bylo její povinností dle citovaného zákona. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalované, kdy si vyžádala dokumenty ověřující informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, avšak tyto skutečnosti zůstaly pouze v rovině tvrzení, neboť žalobkyně k jejich prokázání soudu vůbec ničeho nedoložila (např. dokumenty ověřující příjmy či výdaje žalované, výpisy z jejího účtu, atd.), a to i přesto, že k doložení těchto dokumentů byla zdejším soudem vyzvána. Soud proto v řízení nevzal za řádně prokázané, že žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je přitom sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, nebo také rozsudek Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a mnohé další).20. I přes absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zde však nebyl dán žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla poskytnutou finanční částku v celkové výši , částka, (12 500 + 2 900) ponechat. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku ve výši , část