18 C 256/2024-19 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím včetně poplatků, přičemž splatnost úvěru byla sjednána na den , datum, . Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, , a to bankovním převodem na jeho účet. Žalovaný však úvěr ke dni splatnosti nesplatil, a to ani částečně. Žalobkyně požaduje po žalovaném vedle jistiny také úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, , poplatek za službu „Presto“ ve výši , částka, , poplatek za službu „informační SMS servis“ ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období prvních 90 dní prodlení, tj. od 3. 11 2023 do , datum, ve výši , částka, . Pro případ, že by soud nárok na zaplacení dlužné částky z titulu úvěrové smlouvy neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně co do výše jistiny žalované částky posoudit tento nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, které žalobkyně zkontrolovala, ověřila v dostupných databázích a veřejných rejstřících. Žalobkyně zjišťovala počet členů domácnosti žalovaného, pravidelné měsíční výdaje žalovaného a jeho čisté měsíční příjmy. Následně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit interní metodikou schválenou ČNB a uzavřela, že žalovaný je schopen své závazky splácet. Žalovaný dosahoval čistého příjmu , částka, měsíčně, což umožňovalo bezproblémové splácení úvěru.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.5. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, „smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému s možností postupného čerpání částku , částka, a žalovaný se ji zavázal vrátit žalobkyni s příslušenstvím, a to včetně poplatků v souladu se sazebníkem (zjištěno ze smlouvy ze dne , datum, ).6. Žalovaný žalobkyni před poskytnutím úvěru sdělil, že žije v domácnosti s dalšími dvěma osobami. Žalovaný uvedl, že má čistý příjem , částka, měsíčně a „ověřený měsíční příjem“ , částka, . Měsíčné výdaje domácnosti na bydlení činí , částka, a další výdaje , částka, . Žalobkyní vypočtené minimální výdaje činily , částka, a rezerva pro další výdaje , částka, . Disponibilní příjem byl vypočten na částku , částka, (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti). Dle prohlášení žalobkyně jí žalovaný předložil výpis z účtu, ze kterého identifikovala jeho čistý měsíční příjem , částka, (zjištěno z listiny „identifikované příjmy“).7. Žalobkyně na účet žalovaného vyplatila dne , datum, částku , částka, (zjištěno z listiny označené jako „přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“).8. Zástupce žalobkyně žalovaného dopisem ze dne , datum, vyzval k zaplacení dluhu do 3 dnů (zjištěno z výzvy k úhradě), přičemž daný dopis byl dán k poštovní přepravě téhož dne (zjištěno z podacího lístku).9. Další listinné důkazy soud neprováděl, neboť skutková zjištění z dosavadního dokazování jsou dostatečná pro posouzení věci, a další dokazování by proto bylo nadbytečné.10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena dohoda označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše , částka, , žalovaný se jej zavázal splatit. Vedle toho se žalovaný zavázal zaplatit i další poplatky a v případě prodlení smluvní pokutu. Před uzavřením označené dohody žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom vycházela z údajů uvedených žalovaným, a to ve vztahu k jeho příjmům i výdajům, přičemž v předložené listině deklarovala, že příjmy žalovaného ověřovala na základě výpisu z účtu, ale žádný takový výpis soudu nepředložila. Stejně tak nebylo nijak prokázáno, že by žalobkyně ověřovala jeho tvrzení o výdělcích další osoby žijící ve společné domácnosti, případně tvrzení žalovaného o vynakládaných výdajích. Žalobkyně v návaznosti na uzavřenou dohodu zaslala žalovanému na účet , částka, . Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.11. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice tvrdila, že si příjmovou situaci žalovaného ověřila prostřednictvím předloženého výpisu z bankovního účtu, avšak takové tvrzení odporuje zjištěnému skutkovému stavu, protože k tomu nepředložila žádný důkaz. Lze proto učinit závěr, že zjištění žalobkyně, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti dle předložených listin vycházela, tak plynula výlučně z tvrzení samotného žalovaného a z lustrací registrů či veřejných rejstříků. Takový postup je však zcela nedostatečný. Z provedeného dokazování ani neplyne, že by se žalobkyně jakkoli zabývala a dále prověřovala tvrzení žalovaného, podle kterého výdaje jeho domácnosti nad rámec bydlení činí pouze , částka, , což je na první pohled tvrzení zjevně neodpovídající ekonomické realitě a výdajům tříčlenné domácnosti.18. Lze proto uzavřít, že žalobkyně řádně nesplnila zákonný požadavek posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když úvěr žalovanému poskytla, aniž by se řádně zabývala zjištěním majetkových poměrů žalovaného a jeho schopností úvěr splácet. Úvěr přitom smí věřitel poskytnout spotřebiteli jen tehdy, pokud schopnost žadatele splácet poskytnutý úvěr řádně posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel (spotřebitel) bude schopen úvěr splácet. Smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti je prevence pr