34 C 221/2024-29 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, . Na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet , částka, a žalovaný se za poskytnutí zápůjčky zavázal uhradit spolu s jistinou poplatek , částka, ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky , datum, . Žalovaný ale na svůj dluh uhradil jen , částka, . V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (pět písemných výzev) ve výši , částka, a na smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z , částka, od , datum, , tj. , částka, .2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že si před uzavřením smlouvy od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě vyžádaných dokumentů za účelem posouzená úvěruschopnosti. Vzhledem k tomu, že k těmto obecným tvrzením více neuvedla a neoznačila na jejich podporu žádné důkazy, vyzval ji soud, aby tak učinila ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení ze dne , datum, . V reakci na něj žalobkyně sdělila, že žádná skutková tvrzení doplňovat nebude. Pokud by soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, žádá alternativně o přiznání nároku na vydání bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení.3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu nevyjádřil.4. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.6. Účastníci řízení dne , datum, uzavřeli „smlouvu o zápůjčce“, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému vyplatit na účet , částka, a žalovaný se zavázal jí tuto částku vrátit spolu s poplatkem , částka, . Ujednána byla i smluvní pokuta v případě prodlení či poplatky za zaslání výzev (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, ).7. Žalobkyně zaslala na účet žalovaného č., č. účtu, vedený u , právnická osoba, . dne , datum, částku , částka, (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně ze dne , datum, a z potvrzení , právnická osoba, . ze dne , datum, ).8. Žalobkyně zaslala žalovanému pět upomínek, kterými ho vyzvala k vrácení dlužné částky (zjištěno z upomínek ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ) a následně mu zaslala i předžalobní výzvu, v níž ho vyzvala k zaplacení , částka, do tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, ). Tato výzva byla odeslána , datum, (zjištěno z podacího lístku).9. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu relevantnímu pro následné právní posouzení věci. Žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne , datum, částku , částka, . V řízení nevyšlo najevo, že by jí žalovaný na úhradu tohoto dluhu zaplatil více než žalobkyní tvrzených , částka, . Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů, přičemž výzva byla odeslána , datum, . Žalobkyně netvrdila a neprokázála, zda a jakým způsobem před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného.10. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavíral žalobce jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel (viz i níže).11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.14. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobkyně v tomto směru v žalobě uvedla pouze obecná tvrzení a neoznačila žádné důkazy, na následnou (výše uvedenou) výzvu soudu sdělila, že již nic dalšího doplňovat nebude s tím, že si je vědoma, že tato skutečnost pravděpodobně povede k závěru soudu o neplatnosti smlouvy. Soud proto uzavřel, že žalobkyně zjevně úvěruschopnost žalovaného řádně neposuzovala, a tudíž že předmětná dohoda je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Neplatná jsou pak i veškerá její ustanovení zakotvující nárok žalobkyně na smluvní úroky, poplatky apod.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, není možné nároku žalobkyně uplatňovaného z titulu smlouvy o zápůjčce vyhovět. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaný mohl ponechat. Žalovaný by se tedy v tomto rozsahu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Současně však soud vyšel z toho, že žalovaný žalobkyni dle jejích tvrzení , částka, uhradil (a žalovaný s ohledem na svou pasivitu nic jiného netvrdil a neprokazoval). Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak činí v současné době , částka, .17. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení v této výši, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaný byla prokazatelně vyzván k zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) do tří dnů v rámci předžalobní upomínky, která mu byla odeslána , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení (v souladu s § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání). Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. zamítl.18. O náhradě nákladů řízení soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl sice v řízení úspěch ve větší části než žalobkyně, nicméně s ohledem na jeho celkovou pasivitu mu nevznikly žádné náklady řízení, které by mu žalobkyně měla nahradit.