34 C 90/2024-87 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaný se jej zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, včetně sjednaných úroků a poplatků. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě údajů, které žalovaný uvedl ve své žádosti o úvěr. Žalovaný uvedl výši svého příjmu , částka, , což bylo ověřeno na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedeného u žalobkyně. Žalovaný neuvedl výši svých výdajů, žalobkyně proto zohlednila statistické údaje, životní náklady a normativní náklady na bydlení a životní výdaje žalovaného stanovila na , částka, . Žalovaný měl v době úvěrové žádosti další úvěry u žalobkyně. Po zohlednění splátky nového úvěru by celkové splátkové zatížení činilo , částka, . Bylo nahlédnuto do veřejných registrů, provedena lustrace osoby žalovaného. Na základě provedeného šetření byla žalovanému žádost o úvěr schválena. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze , částka, , žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky, neuhradil ale ničeho.2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, neomluvil se, nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, a to přesto, že byl soudem řádně a včas k jednání předvolán (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu celkovému skutkovému závěru.5. Dne , datum, došlo mezi žalovaným a žalobkyní k uzavření dohody označené jako smlouva o úvěru. V této dohodě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový a nezajištěný úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně. Výše splátek měla činit , částka, . Úvěr měl být veden, čerpán a splácen na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a ceník (důkaz: smlouva úvěru ze dne , datum, , všeobecné obchodní podmínky žalobkyně – soukromá klientela, ceník pro soukromou klientelu). Žalovaný čerpal celkem , částka, . Žalovaný nehradil splátky řádně a včas (důkaz: výpis z úvěrového účtu č. , č. účtu, ). Žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky ve výši , částka, . Žalovanému bylo oznámení odesláno dne , datum, (důkaz: rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, , poštovní podací arch ze dne , datum, ). Zástupkyně žalobkyně dále vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne , datum, , odeslaným téhož dne (důkaz: oznámení o právním zastoupení, výzva k úhradě dluhu ze dne , datum, , poštovní podací arch ze dne , datum, ). Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši , částka, , který měl být ověřován výpisy z účtu. Výdaje žalovaný žádné neuvedl, a proto žalobkyně životní výdaje žalovaného stanovila sama na základě jím uvedených informací, interních informací banky a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku , částka, . Dále žalobkyně zohlednila aktuální závazky žalovaného s tím, že nová výše splátkového zatížení po zohlednění splátky poskytovaného úvěru měla činit , částka, . Žalovanému tak dle výpočtu žalobkyně zbylo na pokrytí životních nákladů , částka, . Žalobkyně ověřovala tvrzení týkající se příjmů a výdajů žalovaného výpisy z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, . Soud z těchto výpisů zjistil pohyb na účtu žalovaného v uvedeném období. Konečné zůstatky na účtu jsou v nízkých či záporných hodnotách. Z výpisů nelze žádným způsobem zjistit pravidelné výdaje žalovaného, například v souvislosti s bydlením. Na účet je připisována pravidelně platba od Agro , adresa, a.s., avšak v období před poskytnutím úvěru je takto připisovaná částka v hodnotách nižších, než jaké žalovaný uvedl v rámci své žádosti (důkaz: posouzení úvěruschopnosti klienta, výpis z osobního účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, ).6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatelka a žalovaný jako spotřebitel.7. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C - 679/18).10. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení není možné se spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného. Naopak je třeba skutečnosti uváděné žalovaným ověřit. Pouhé formální vyplnění předpřipravených kolonek v rámci smlouvy o úvěru (žádosti o úvěr), je zcela nedostačující. Žalobkyně předložila pouze výpisy z účtu žalovaného, ze kterých však vyplývá příjem nižší, než příjem zohledněný žalobkyní. Stran výdajů pak žalobkyně vycházela pouze z částky, kterou sama vypočetla na základě tvrzení žalovaného a statistických údajů a vůbec nezjišťovala jeho skutečné výdaje (např. na bydlení doložením nájemní smlouvy), přestože žalovaný k této položce měl uvést , částka, , v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedl nepravdivé údaje, zamlčel další úvěrové produkty a zůstatky na doloženém výpisu z účtu se pohybovali v minimálních, ev. záporných částkách. Za dané situace tak nelze uzavřít, že by schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně byla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi účastníky je proto třeba hodnotit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.11. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , u které nebyl dán žádný právní důvod, pro který by si jí žalovaný mohl ponechat. Dle žalobkyně žalovaný tuto částku uhradil pouze do co výše , částka, . Z průběhu řízení nevyplynulo nic k tomu, že by žalovaný plnil nad rámec tvrzení žalobkyně, žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud proto z tohoto tvrzení žalobkyně vycházel. Žalovaný se tedy co do rozdílu, tj. co do částky , částka, na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 o.z.). Žalobkyně má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení přenechaných peněz až dopisem, který mu byl odeslán dne , datum, . Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla tedy žalovanému doručena dne , datum, . Lhůta 3 dnů uplynula , datum, , od následujícího dne je tedy žalovaný s úhradou v prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Žalobkyně i žalovaný měli v řízení částečný úspěc