7 C 120/2022-80 — Okresní soud Praha-západ

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství účastníků uzavřeného dne , datum, v Midoun na ostrově Djerba v Tunisku. Uvedla, že pro oba manžele se jednalo o manželství první, přičemž manželka je české státní příslušnosti, zatímco manžel je státním příslušníkem Tuniska. Místní příslušnost Okresního soudu , adresa, -západ je dána s ohledem na trvalý pobyt navrhovatelky na adrese , adresa, . Manželství účastníků je bezdětné. K vlastním důvodům návrhu na rozvod manželství manželka uvedla, že v průběhu času vyplynul na povrch pravý důvod uzavření manželství ze strany manžela, a domnívá se proto, že došlo ke kvalifikovanému rozvratu manželství účastníků právě z důvodu klamání a podvodného jednání ze strany manžela. Manželé spolu již nežijí a ani nemají ani žádný společný majetek či společné závazky., právnická osoba, výzvě soudu manželka doplnila, že od února 2021 pobývá na adrese , Adresa zainteresované osoby 0/0, , kde má také hlášený trvalý pobyt.3. Opatrovnice manžela se k návrhu manželky na rozvod manželství vyjádřila tak, shledává důvod pro vyhovění návrhu na rozvod manželství účastníků, a to i s ohledem na plynutí času.4. Soud má pravomoc ve věci rozhodnout podle čl. 3 písm. a) nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne , datum, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí. Soud použil českého práva podle § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:6. Z úplného opisu oddacího listu vydaného Ministerstvem pro místní rozvoj a životní prostředí Tuniské republiky a z oddacího listu vydaného dne , datum, úřadem Městské části města , adresa, - střed soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, v městě Midoun na ostrově Djerba v Tunisku. Manžel je státní příslušnosti tuniské; manželka je státní příslušnicí ČR.7. Ze zamítnutí žádosti o udělení víza rodinnému příslušníku občana EU ze dne , datum, soud zjistil, že žádost manžela o udělení víza byla zamítnuta; jednání manžela bylo posouzeno jako obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat vízum k pobytu na území Schengenského prostoru, když na základě pohovorů a předložených dokladů vyhodnotil zastupitelský úřad – Velvyslanectví ČR v Tunisku žádost manžela tak, že minimálně ze strany manžela byl sňatek uzavřen účelově.8. Z potvrzení o provedené lustraci v ISZR soud zjistil, že k osobě Jmal Souheil, nar. , datum, , nebyl v informačním systému základních registrů nalezen žádný záznam.9. Ze sdělení ředitelství služby cizinecké policie informačního odboru ze dne , datum, soud zjistil, že Jmal Souheil, nar. , datum, , nikdy neměl na území ČR jako cizinec povolen žádný druh pobytu dle zákona o pobytu cizinců na území ČR.10. Z elektronické komunikace mezi účastníky ze dne , datum, , , datum, a , datum, v anglickém jazyce včetně přiložených fotografií, soud zjistil, že manželka se v listopadu a v prosinci 2023 pokoušela kontaktovat manžela s žádostí o jeho vyjádření k návrhu manželky na rozvod manželství. Manžel v komunikaci sděluje, že se znovu oženil a je šťastný a přikládá fotografie ze svatby. Manželku označuje hrubě hanlivě.11. Z výslechu manželky soud zjistil, že se s manželem vzali v září roku 2021 v Tunisku. Sňatek manželka uzavřela z lásky, rozhodně jej nevnímala jako účelový. Manželka létala několikrát za rok do Tunisu; vždy na delší dobu. Poslední návštěva v lednu roku 2022 trvala skoro dva měsíce. Tehdy manželé žili ve společné domácnosti, a to s rodinou manžela v hlavním městě Tunisu. Při příležitosti manželčiny návštěvy Tunisu manželé zažádali o vízum. Veškeré dokumenty měla manželka dopředu nachystané z České republiky. Následně byl proveden výslech obou manželů. Manžel byl vyslýchán v Tunisku, manželka v České republice. Vízum nicméně manželovi uděleno nebylo. V této době se manželovo chování diametrálně změnilo. Přestal s manželkou komunikovat; vše jí kladl za vinu. V dubnu 2022, se pak manžel měl dopustit nevěry, o čemž se manželka dozvěděla od své kamarádky, která manžela při nevěře viděla. Mělo se tak stát v hotelu, v němž manžel pracoval. Manželé se naposledy viděli v únoru roku 2022, dále spolu již nekomunikují. Aktuálně má manželka toliko informaci, že manžel pobývá ve Francii někde v Bordeaux. Jeho adresu však nezná ona ani jeho rodina.12. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.13. Podle § 756 obč. zák. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky, aby manželství účastníků bylo rozvedeno. Účastníci spolu jako manželé již téměř dva roky nežijí, jejich manželství je hluboce a trvale rozvráceno. Manželka možnost obnovení manželského soužití vyloučila, přičemž ani s ohledem na postoj manžela, jak byl zjištěn z provedeného dokazování, nelze obnovení manželství předpokládat; opatrovnice manžela pak s rozvodem manželství účastníků souhlasila.15. Pokud jde o příčiny rozvratu manželství, tyto soud spatřuje v podvodném jednání manžela, který manželství s navrhovatelkou uzavřel zřejmě účelově. Manželé pak nikdy společně trvale nežili v jednom státě, a po té, co manželovi nebylo uděleno vízum rodinného příslušníka občana EU, již manželé o dalším společném životě nejednali. Manželství účastníků je toliko formálním svazkem, který neplní svůj účel.16. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky stanovené zákonem pro rozvod manželství, soud žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 23 z. ř. s. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť nedospěl k závěru, že by okolnosti případu odůvodňovaly, aby některému z účastníků byly náklady řízení nahrazeny.