8 C 170/2024-27 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalovaném úhrady shora uvedené částky s příslušenstvím. Podanou žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce Monviero s.r.o. uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, na bankovní účet žalovaného. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, od přechodného věřitele , právnická osoba, ., která nabyla pohledávku od poskytovatele půjčky smlouvou ze dne , datum, . Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne , datum, . Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobce přiznat jej jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání těchto svých tvrzení.3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném dne , datum, v nepřítomnosti žalobce a žalovaného v souladu s § 131 odst. 3 o. s. ř. neboť byli k jednání řádně předvoláni, přičemž se z jednání omluvil pouze žalobce.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, (výpis z účtu, smlouva o spotřebitelském úvěru). Dne , datum, došlo nejprve k postoupení pohledávky za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., následně na žalobce, o čemž byl žalovaný informován (důkaz: smlouvy o postoupení pohledávky, vč. příloh, oznámení o postoupení pohledávky z , datum, a , datum, , doklad o odeslání, potvrzení o úplatě) Žalobce zaslal žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu (předžalobní výzva, podací arch).5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), ve znění účinném ke dni , datum, .6. Podle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 1968 OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C - 679/18).10. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobce (jeho právní předchůdce) s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobce tvrdil, že požadoval po žalovaném doložení příjmů, ale soudu žádnou listinu s tímto obsahem nedodal. I kdyby byly příjmy žalovaným uvedeny – a nic dalšího by zkoumáno žalobcem nebylo, nemůže být posouzení úvěruschopnosti shledáno dostatečným. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, není možné se spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného, pokud je žalobce vůbec obdržel. Naopak je třeba skutečnosti uváděné žalovaným ověřit, zjistit příjem žalovaného, ale i jeho výdaje, požadovat po žalovaném např. výpis z účtu, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, potvrzení o příjmu apod. Soud má proto za to, že rozhodně není možné uzavřít, že by schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně byla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce se navíc nezúčastnil jednání, a tak ho soud nemohl poučit o tom, že vůbec neprokázal zkoumání úvěruschopnosti.11. V daném případě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , které žalovaný dosud právnímu předchůdci žalobce nevrátil. Právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného a smlouva byla proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovaný se tedy v rozsahu , částka, na úkor žalobce bezdůvodně obohatil (§ 2991 o.z.). Pohledávka za žalovaným byla podle § 1879 o. z. postoupena nejprve na přechodného věřitele, posléze na žalobce. V řízení pak nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný na svůj dluh něčeho uhradil, a soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a stanovil žalovanému povinnost dlužnou částku vrátit spolu se zákonným úrokem z prodlení. Lhůta k plnění byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, , z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3 x , částka, podle § 14b a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí zastoupení, výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé a sepis žaloby), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3x , částka, dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tyto tři úkony právní služby a také z 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku). Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).